Marek a Moja

Podle serveru The Guardian právě kvůli tomu do ulic Tirany vyšly tisíce lidí a další protesty se chystají i na jihu Albánie, kde už podle ochranářů začaly přípravné práce. Demonstranti požadují zastavení projektu. Někteří si přinesli nafukovací plameňáky jako symbol ohrožené přírody. Právě plameňáci totiž patří mezi druhy, které v oblasti žijí.

Spor se týká hlavně území kolem ostrova Sazan, jediného albánského ostrova, a pobřežních oblastí u vesnice Zvërnec mezi lagunou Narta a mořem. Lokalita zahrnuje mokřady, duny, středomořské borové lesy i mořský národní park. Podle BirdLife International zde žije více než 200 druhů ptáků, včetně ohrožených pelikánů kadeřavých. Tamní vody navíc patří k posledním útočištím tuleně středomořského.

Albánská ochranářská organizace PPNEA podle webu BirdLife tvrdí, že celý proces provází zásadní nedostatek transparentnosti. Podle jejího ředitele Aleksandra Trajceho neproběhly veřejné konzultace, nejsou k dispozici jasné dokumenty k povolením a v chráněné oblasti se už objevily buldozery, plot s ostnatým drátem i soukromá ochranka. Těžká technika podle něj začala ničit staré duny a borové lesy kvůli přístupovým cestám. Místní navíc tvrdí, že se kvůli oplocení najednou nemohou dostat na pozemky, které vlastní nebo na kterých pracují.

Albánský premiér Edi Rama projekt hájí. Tvrdí, že investice přinese pracovní místa, rozvoj a pomůže zemi posunout se mezi luxusní turistické destinace. Albánie byla přitom téměř padesát let uzavřená světu pod tvrdým komunistickým režimem, který zakazoval cestování. Dnes láká turisty hlavně přírodní krásou a dostupnými cenami.

Rama protestujícím nabídl jednání, zároveň ale řekl, že dokud bude u moci, investice se nezastaví. Albánský protikorupční úřad SPAK mezitím začal prověřovat změny zákonů o chráněných územích z roku 2024.

Podle odpůrců nejde jen o ekologickou stránku věci. Ivana Trumpová letos lokalitu navštívila s týmem architektů, hlavní hněv demonstrantů však podle ochranářů nemíří ani tak na Kushnera nebo Trumpovu rodinu, ale na albánskou vládu a způsob, jakým s chráněnou krajinou a velkými zahraničními investicemi nakládá.

U fraysexuálních lidí je právě tato neznalost hlavním motorem sexuální touhy. Jakmile zmizí, často zmizí i touha samotná, popisuje server Vice.

Odborníci upozorňují, že fraysexualita bývá často mylně považována za problém s intimitou, jde ale o legitimní sexuální orientaci. Fraysexualita vzbuzuje nejsilnější touhu po lidech, které dobře neznáme. Jakmile se vytvoří citová blízkost, sexuální touha začne slábnout, a v mnoha případech zcela zmizí. Romantické city přitom mohou zůstat. Sexuální touha vůči konkrétnímu člověku ale ne.

Fraysexualita patří do spektra asexuality a v podstatě je opakem demisexuality, kdy se sexuální přitažlivost objevuje až po navázání citového pouta. Obojí jsou legitimní orientace. Ani jedna není porucha, i když právě fraysexualita tak někdy bývá mylně vnímána.

A to způsobuje komplikace. Fraysexuální lidé, kteří vyhledají terapii, se podle psychosexuálního terapeuta Silvy Nevese mohou setkat s tím, že jim odborníci, kteří o této orientaci nikdy neslyšeli, diagnostikují vyhýbavou vazbu nebo potíže s intimitou. A protože se o fraysexualitě ve veřejném prostoru téměř nemluví, mnoho lidí roky žije s pocitem, že je s nimi něco špatně, než pro to, co prožívají, najdou přesné pojmenování.

Tato orientace je mimo jiné širokospektrální. Někteří fraysexuální lidé ztrácejí přitažlivost rychle, u jiných slábne postupně. Někteří se zároveň identifikují i s jinou orientací.

Pro partnery může být taková situace těžká. Pokles sexuální touhy se v běžném vztahovém nastavení často chápe jako odmítnutí. Další komplikací je samotné vysvětlování fraysexuality, které vyžaduje mimo jiné vysokou míru sebepoznání a komunikace, k níž se ne každý má možnost propracovat.

Odborníci, kteří se tématem zabývají, ale zdůrazňují, že absence sexuální touhy vůči partnerovi nijak nevypovídá o tom, jak moc si ho člověk váží. Tyto dvě věci mohou být úplně oddělené.

Oficiální čísla jsou přitom mnohem nižší. Indické úřady evidují v souvislosti s vlnami veder jen 500 až 1 500 úmrtí ročně. Odborníci upozorňují, že statistiky často nezachycují nepřímé dopady horka, například zhoršení chronických nemocí. V zemi navíc chybí jednotný systém evidence. Informoval o tom web Euronews.

Studie se snaží popsat skryté dopady horka a přináší odhady pro všech 765 indických okresů. Kromě úmrtí přímo připisovaných úpalu a dalším zdravotním komplikacím s vedrem přímo spojeným, sleduje i celkový nárůst úmrtnosti během tohoto extrémního počasí. Výzkumníci kvůli chybějícím jednotným datům vycházeli z historických údajů z deseti indických měst v různých klimatických pásmech a každý okres přiřadili k městu s nejpodobnějším klimatem.

Indické meteorologické oddělení vyhlašuje vlnu veder tehdy, když teploty v nížinách dosáhnou alespoň 40 stupňů Celsia, případně 30 stupňů v horských oblastech. Zároveň musí být nejméně o 4,5 stupně vyšší než běžný průměr daného regionu.

Autoři studie ale upozorňují, že jejich závěry jsou stále konzervativní. Skutečné počty mohou být vyšší hlavně ve venkovských oblastech, kde lidé častěji pracují venku a mají horší přístup ke klimatizaci i zdravotní péči.

Výzkum zároveň ukazuje výrazné nerovnosti. Pět nejvíce zasažených států připadá na 66 procent všech úmrtí navíc v zemi, ale tvoří jen 29 procent indického HDP. Největšímu riziku tak čelí oblasti, které mají nejméně prostředků na ochranná opatření.

Podle autorů jsou potřeba lokální plány pro zvládání horka, lepší zdravotnická infrastruktura a spolehlivé systémy včasného varování. Podobná rizika se přitom netýkají jen Indie. Studie evropských vědců odhadla, že změna klimatu v létě 2025 přispěla k 16 500 dodatečným úmrtím v 854 evropských městech.

„The Hum“ byl poprvé zaznamenán v 70. letech 20. století v anglickém městě Bristol, následně se objevil i v dalších hustě osídlených městech a pobřežních oblastech po celém světě. Nízkofrekvenční hluk u jednotlivců, kteří ho slyšeli, místy vyvolával nevolnost a poruchy spánku. Jiní lidé, kteří se nacházeli na stejném místě, ale neslyšeli vůbec nic. Dlouho se nevědělo, co přesně tento jev způsobuje, píše server Neuroscience News.

Vědci z Norwegian University of Science and Technology v rámci svého výzkumu ověřovali různé teorie. Dospěli k závěru, že není způsoben ani zvýšenou citlivostí jednotlivců vůči nízkofrekvenčním zvukům v prostředí, ani specifickým chováním části ucha zvané hlemýžď (oborně kochlea). Zbylo tedy pouze jediné možné vysvětlení: vzácná nízkofrekvenční forma tinnitu, tedy vnímání zvuku bez vnějšího zdroje.

Podle serveru Vice tak byly definitivně vyvráceny i konspirační teorie, které se s „The Hum“ pojily. Nejedná se ani o vliv průmyslu, ani o rozsáhlé vládní spiknutí, jak někteří tvrdili. Podle vědců je však i kvůli tomuto typu obav na místě, aby bylo podrobně prozkoumáno, jak lidské ucho zpracovává nízkofrekvenční zvuky, které generuje například doprava, větrné elektrárny nebo tepelná čerpadla.

Analýzu provedla organizace SolarPower Europe. Podle jejích závěrů úspora díky energii ze solárních panelů činí v průměru 136 milionů euro, tedy téměř 3,5 miliardy korun denně. Celosvětová cena ropy se v těchto dnech pohybuje okolo 2000 korun za barel, den před začátkem války Spojených států a Izraele s Íránem 27. února to přitom bylo o více než 500 korun méně. Od začátku konfliktu zároveň prudce vzrostla i cena zemního plynu.

Generální ředitelka SolarPower Europe tvrdí, že orientace na obnovitelné zdroje energie může pomoci snížit účty Evropanů za energii a zajistit bezpečnější a konkurenceschopnější Evropu. „Tato nová data nám připomínají, jakou roli solární energie v současné Evropě hraje,“ uvedla.

V roce 2025 vyrobily větrné a solární elektrárny v Evropské unii poprvé v historii více elektřiny než ty poháněné fosilními palivy, což odborníci označili za významný milník v přechodu na čistou energii, píše server Euronews.

Podle dat z roku 2024 bylo zemí s nejvyšším podílem elektřiny z obnovitelných zdrojů s více než 90 procenty Rakousko, těsně druhé skončilo Švédsko a třetí bylo s 80 procenty Dánsko. Na posledním místě se naopak umístila Malta, ve které spotřeba energie z obnovitelných zdrojů činila pouze 10,7 procent.

Kodaňské mistrovství mulletů už čtvrtým rokem organizuje 37letý elektrikář Steffen Stiw Weber. Ten se podle deníku The Guardian rozhodl, že si nechá narůst mullet poté, co podstoupil transplantaci vlasů. Uvědomil si ale, že se nemůže zúčastnit soutěží o nejlepší mullet, které se konají ve Spojených státech, protože není americkým občanem. A tak se rozhodl, že založí vlastní soutěž v Dánsku.

Sobotního mistrovství v Kodani se zúčastnilo celkem dvanáct soutěžících, kteří byli před více než tisícovkou diváků hodnoceni nejen za svůj účes, nýbrž i za způsob, kterým ho předvedli. Každý ze soutěžících měl na vystoupení minutu a následně byl oznámkován porotou.

Hlavní cenu si nakonec odnesl 43letý stavební dělník Thomas Berg, který svůj mullet doplnil oranžovou čelenkou, oblékl se do neonově zeleného sportovního kompletu a během svých 60 sekund zběsile skákal na trampolíně. „Myslím, že je to prostě vtipné. Je to velká párty,“ řekl Berg po převzetí ceny. „Je fajn být tak trochu mimo normu.“

Podle serveru Euronews popularita účesu stoupá zhruba od doby panedmie covid-19, kdy byla často zavřená kadeřnictví a lidé tak byli často nuceni k delším účesům. Po světě se nyní koná celá řada podobných soutěží. Kromě již zmíněných Spojených států jde například o Belgii, která minulý měsíc hostila mistrovství Evropy.

V uplynulém desetiletí čelil Hunter Biden extrémnímu drobnohledu například za odsouzení za trestné činy a rostoucím finančním potížím, jak připomíná magazín Forbes. Před několika týdny si obnovil svůj starý účet na síti X. Od té doby zveřejnil několik příspěvků, které se staly virální kvůli své upřímnosti a tématům, kterým se věnuje.

Nedávno si Hunter Biden například připomněl 7 let střízlivosti zveřejněním krátkého videa, na což jeden z uživatelů sítě X okamžitě reagoval tvrzením, že jde o lež, a spojil ho s incidentem z července 2023, kdy byl v přízemí Západního křídla Bílého domu nalezen „malý sáček s kokainem“.

„Ten sáček s kokainem v Bílém domě byl tvůj,“ napsal uživatel, na což Hunter Biden odpověděl v dnes již virálním příspěvku: „To rozhodně nebyl. Nikdy bych si své drogy nikde nezapomněl.“

Za necelé tři týdny získal Biden na sociální síti půl milionu sledujících – což představuje dramatický obrat u někoho, koho dříve z politických důvodů drželi spíše stranou od záře reflektorů, píše list Washington Post. Na síti X nyní vystupuje zcela bez zábran a žádné téma pro něj není tabu.

Exprezidentův syn například střídavě laškuje s možností kandidovat na prezidenta – „Let’s take another crack with a Biden,“ (Pojďme do toho s Bidenem znovu prásknout), zažertoval o možném volebním sloganu – a zároveň tvrdí, že o to nemá zájem. Odmítá však náznaky, že by za jeho veřejným znovuzrozením stáli stratégové Demokratické strany nebo že by byl jeho návrat zinscenován kvůli politickému zisku.

Hunter Biden je jediným žijícím synem Joa Biden poté, co v roce 2015 zemřel jeho starší bratr Beau. Soudní porota Huntera Bidena předloni shledala vinným ve třech bodech obžaloby, mimo jiné z toho, že na podzim 2018 v dotazníku zatajil užívání drog, aby si mohl pořídit revolver, který posléze nelegálně vlastnil několik dní.

Obžaloba uváděla, že Hunter Biden vedl nákladný a extravagantní život, ale daně neplatil. Rozruch pak vyvolaly informace o tom, že vedle drog utrácel například za prostitutky. V obou procesech hrozily Hunterovi roky vězení. Ex-prezident Joe Biden na konci svého mandátu svému synovi udělil milost a osvobodil ho od zodpovědnosti za veškeré trestné činy, které „spáchal nebo mohl spáchat, nebo kterých se účastnil“ v letech 2014 až 2024.

Millerovi plánovali strávit italskou hlavní sezónu procházením starověkých zřícenin, průzkumem Vatikánu a výletem na Sardinii za úchvatnými mořskými útesy, plážemi s bílým pískem a starobylými vápencovými jeskyněmi. Informoval o tom web WIRED.

O pět měsíců později Miller, který působí jako komentátor stanice CBC News, nevěřícně sledoval, jak Írán uzavřel Hormuzský průliv – klíčovou vodní cestu mezi Perským a Ománským zálivem, kterou protéká téměř 20 procent světových dodávek ropy. K prudkému poklesu globálních zásob leteckého paliva a vyčerpání strategických rezerv došlo například v Británii, Německu a Francii. S pokračující válkou v Íránu se nedostatek dodávek rozšířil i do Spojených států.

Millerovi nakonec cestu zrušili, stejně jako miliony dalších letních cestovatelů. Vzhledem k tomu, že dopravci v očekávání možného nedostatku paliva ruší tisíce letů, zaměřil Miller a další analytici svou pozornost na udržitelné letecké palivo, běžně označované jako SAF (Sustainable Aviation Fuel). To sice dokáže snížit emise až o 80 procent, ale stojí dvakrát až pětkrát více než běžné palivo.

Letecký průmysl doufá, že rostoucí ceny a zvýšenou poptávku pomůže vykrýt právě SAF. Palivo vyrobené z obnovitelných zdrojů, jako je použitý kuchyňský olej a zbytky tuku z hranolků, lze použít jako náhradu a smíchat ho s konvenčním palivem, aniž by bylo nutné jakkoli upravovat konstrukci letadel.

Americký konglomerát World Energy začal ve svém výrobním závodě v Paramountu v Kalifornii zpracovávat zemědělský odpad, tuky a oleje na palivo SAF již v roce 2016, čímž se stal jeho prvním výrobcem v komerčním měřítku. „V navazujících fázích zpracování a míchání není v podstatě žádný rozdíl,“ říká Joseph Ran, viceprezident pro optimalizaci aktiv společnosti World Energy. Pouze přidáte další krok, kterým je smíchání SAF s fosilním palivem.

Podle Rana je tato technologie jednoduchá. Problémem je zajištění spolehlivých dodávek. Kvůli překážkám, jako je nedostatek vstupních surovin, složitá infrastruktura a nákladné výrobní procesy, tvoří podíl SAF na celosvětové spotřebě leteckého paliva méně než jedno procento, jak připomíná agentura Reuters.

Letošní ropná krize však ukázala, jak moc je alternativa k leteckému palivu potřebná. „Uzavření průlivu je velmi názorným příkladem přílišné závislosti na jediné komoditě,“ říká Scott Lewis, prezident divize Net-Zero Services společnosti World Energy.

Sešli se zde na seznamovacím večírku, který pořádala aplikace Unjected. Tato antivaxerská seznamka je podle svých webových stránek „založena na vytváření vztahů dbajících o zdraví“. Šlo o druhou zastávku turné „Summer of Love“ (Léto lásky) po čtyřech městech, které Unjected pořádá pro nezadané odpůrce vakcíny proti covidu-19.

„Stále patříme k nejvíce pronásledovaným lidem v dnešní společnosti,“ řekl serveru WIRED Armstrong, který nyní vlastní video produkční společnost a pomáhal akci organizovat. „Lidé vůči nám a našemu přesvědčení o přírodním zdraví stále projevují naprostou nenávist. To nás jen dál povzbuzuje k pořádání těchto setkání.“

Původně se měla akce konat v podniku Recess Beer Garden, jeho vedení ji ale po vlně slovního napadání a výhrůžek zrušilo a zcela zablokovalo s tím, že s pořádáním akce navíc nikdy oficiálně nesouhlasilo, jak píše web Denverite.

Aplikace Unjected byla navržena speciálně pro lidi odmítající vakcínu proti covidu, podle jejích stránek je ale proti jakémukoli očkování. Členové fungují na principu čestného slova, ačkoli aplikace nabízí i prémiovou úroveň „Unjected Verified“, kde uživatelé potvrzují svůj status neočkovaného místopřísežným prohlášením.

Apple aplikaci Unjected odstranil ze svého App Store kvůli porušení pravidel o dezinformacích o covidu. Na podzim 2024 byla ale do App Store přijata zpět a objevila se i na Google Play. Wired připomíná, že ve stejném měsíci vyhrál prezidentské volby ve Spojených státech Donald Trump, který v minulosti šířil mýty o souvislostech mezi dětským očkováním a autismem.

Unjected má však podle své zakladatelky dvaatřicetileté Shelby Hosanové nepolitické poslání a odmítá spojování, že všichni odpůrci očkování stojí za Trumpem. Tomuto spojení se však lze jen těžko vyhnout, vzhledem k tomu, že Trumpova administrativa plně přijala nedůvěru ve vědu. Ministerstvo zdravotnictví například zrušilo dlouhodobá doporučení pro půl tuctu vakcín.