Marné čekání na nepohodlné Rusy: Bez paměti není duše

„Jak máme pocit, že se vybavuje ruský let, tak to otočíte na azbuku,“ instruuje jednoho z dobrovolníků organizátor happeningu a zakladatel skupiny Kaputin Otakar van Gemund. V poledne čeká v příletové hale terminálu 1 pětice lidí marně vyhlížejících novinářku Annu Politkovskou, režiséra Olega Sencova, ukrajinského politika Vladimira Rybaka, Pussy Riot nebo pasažéry sestřeleného malajsijského letadla – letu MH17.

„Jekatěrina Komenko, to byla učitelka tance v Petrohradu. Před dvěma měsíci ji nalezli s přeříznutým hrdlem v autě. Předtím než ji někdo zavraždil, se proti ní strhla kampaň na sociální síti VKontakte, protože učila tango homosexuální páry. Eston Kočver je estonský zpravodajský důstojník, který byl ruskými agenty unesen na estonském území, zavlékli ho do Ruska a tam ho čeká soud,“ přibližuje Otakar osud Jekatěriny a Estona.

Jedním dechem si taky stěžuje na laxní přístup ze strany západních zemí a organizací, které podle něj nevyvíjejí na Rusko dostatečný tlak. „Natalia Jestěmirova byla zavražděna v roce 2009, když vyšetřovala únosy Čečenců.“ Právě Natalia Jestěmirova patří do okruhu bývalých sovětských disidentů, kteří na konci 80. let založili lidskoprávní organizaci Memorial. „Chtěli dokumentovat zločiny Sovětského svazu, konkrétně stalinismu, ale pak, když vypukla první čečenská válka a začalo znovu porušování lidských práv, tak se Memorial zaměřil i na to. Teď nějací poslanci podali popud pro prošetření, jestli Memorial nefunguje proti zájmům Ruska,“ vysvětluje Otakar, proč i Memorialu vyjadřují účastníci happeningu podporu, a vzápětí připojuje obavy, že poté co organizaci nezlomila ani legislativní povinnost prohlásit se za zahraničního agenta, jí tentokrát skutečně zvoní hrana.

Happening Marné čekání na Letišti Václava Havla upozorňuje na osudy mrtvých a perzekvovaných ze strany putinovského režimu|foto: Bára Šichanová

Letištní personál skupinu účastníků happeningu, kteří se tu scházejí v zatím maximálním počtu deseti lidí už od začátku listopadu, registruje, ale nijak nezasahuje. Ze strany cestujících nicméně přicházejí různé odezvy. „To je vždycky menšina, která reaguje. Část reaguje velice pozitivně, vyfotí si nás a ukazují na nás, že to je dobrý, druhá část se většinou velice naštve, nadává nám. Byl tu dokonce jeden český pán – to bylo po výrocích pana prezidenta –, který říkal, ať odstraním ta sprostá slova. Narážel na Pussy Riot.“ Let z Moskvy a z Minsku se obešel až na pár zkoumavých pohledů bez reakcí pasažérů.

Zeptala jsem se proto nově příchozího dobrovolníka Petra, co na letiště přivedlo jeho. „Podpořit samozřejmě Memorial, protože to je důležitá organizace a dělá dobrou práci. Je absolutní nesmysl ztrácet paměť, bez paměti není duše.“