Medvěd, čarodějnice a apokalypsa. V postkatastrofickém románu Borne předává lidstvo planetu mutantům
Jak to bude vypadat, až lidstvo předá vládu nad naší planetou jiným, nelidským bytostem. To je otázka, kterou se spisovatel Jeff VanderMeer zabýval v úspěšném románu Anihilace a jeho pokračováních. Vrací se k němu i v nové knize Borne, která pojednává o apokalypse, rodině, obřím medvědovi, čarodějnici a výchově polymorfního mutanta.
Jeff VanderMeer je jednou z klíčových osobností současné americké science fiction. Největší pozornost sklidila jeho románová trilogie Jižní zóna o neúspěšných pokusech badatelů proniknout do záhadné oblasti X, kde pomalu rozkvétá cizorodé životní prostředí, které by postupně mohlo pohltit pozemský ekosystém. Podle prvního dílu vznikl nepříliš povedený film Alexe Garlanda Anihilace.
Oproti tajuplným knihám z Jižní zóny je nový VanderMeerův román Borne o něco tradičnější. Jeho základní zápletka je vlastně poměrně klasická. V postapokalyptickém světě po zhroucení lidské civilizace se partnerská dvojice pokouší přežít na okraji města, v němž se nachází sídlo Společnosti, která v minulosti vyvíjela biotechnologické zbraně. Za vládce města je považován jeden z jejích experimentů, obří dravý medvěd Mord. Jeho dominanci ale ohrožuje tajemná Čarodějnice a armáda jejích následovníků. Hlavní hrdinka Rachel jednoho dne najde stvoření připomínající hybrid mořské sasanky a olihně a vezme si ho domů. Z tvora se vyklube další z genetických mutantů Společnosti, Rachel se ale z něj rozhodne vychovat „něco jako“ člověka.
Řada motivů, které VanderMeer používá, jsou pro postkatastrofickou sci-fi typické. Destruktivní kulty a děti narozené ve světě bez hodnot najdeme i ve skvělé tetralogii Šílený Max. Borne se od nich ale liší minimálně ve dvou věcech. První z nich je civilnost. Borne je vyprávěný z pohledu ženy, která má ve společnosti určitá privilegia, ale rozhodně to není žádná westernová mytická bojovnice jako Šílený Max. Nestojí nad světem, ve kterém se pohybuje, ale uvnitř něj. A je to svět, který připomíná pomalu umírající organismus.
Čtěte také
Druhá přednost VanderMeerovy fikce spočívá v tom, že jeho svět stojí přesně na hranici mezi lidmi a nelidmi. Je to svět, kde se různé bytosti a společenství přizpůsobují novému životnímu prostředí. VanderMeerovo líčení není nijak zvlášť plastické – není to komplexně vybudovaný fiktivní vesmír. Naopak, autor nám prozrazuje jenom to málo, co ví samotná vypravěčka – a je to dobře, protože tahle omezená perspektiva je nakonec sugestivnější. Namísto propracované sítě velkých příběhů dostáváme mnoho děsivých detailů, které leccos prozradí, ale mnoho také nechají pouze naznačené. Oproti Jižní zóně, která je často až příliš tajuplná, je Borne mistrovská ukázka vytváření plastického obrazu pomocí náznaků.
VanderMeer loni na Borna navázal dalším románem ze stejného světa pojmenovaným Mrtví astronauti, který snad brzy také vyjde v českém překladu. Společnost AMC navíc připravuje televizní seriál odehrávající se ve světě obou knih.
Více o zkáze civilizace, výchově nelidských bytostí a obřích medvědech, kteří nevědí, že polymorfní mutanti nemají zbraně, si poslechněte v novém díle Ektoplasmy.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
