Měl Ježíš rád bžundu? Ecův román Jméno růže je dort složený z mnoha pater

15. červenec 2024

Ivana Veselková, Zuzana Fuksová a středoškolský pedagog Stanislav Zajíček se zabývali románem Jméno růže Umberta Eca, který pod hávem detektivky pojednává o středověké teologii, tajích Aristotelovy Knihy smíchu, léčivých herbářích a jedech i o uhranutím mladého teologa Erosem.

Ivanku zajímalo, jak by mělo být podle Stanislava dílo charakterizováno třeba u maturity. Podle něj by bylo žádoucí o románu říct, že se jedná o čítanku evropských hodnot a esej o pokroku a návratu.

Tomu posledně řečenému ale nerozuměla Zuzana a tak se Stanislava tázala, co tím vlastně myslí. Ten dovysvětlil, že když se člověk podívá na dějiny evropského myšlení, může vidět, že až do osvícenství si většina lidí myslí, že nejlepší je vrátit se ke kořenům a od osvícenství dál panuje představa, že je možné kráčet vpřed. A i o tom je Ecova kniha, nemůžeme ji tedy redukovat na detektivku.

Pak se ještě probíralo, co znamená, když se o tomto díle říká, že je postmoderní. Standa osvětloval, že se jedná o stavbu o mnoha patrech - někomu stačí přízemí, např. detektivní zápletka, jiný dosáhne i na další patra - odkazy na další autory, filozofická zamyšlení. Postmoderna je o kombinaci vysokého a nízkého umění - Eco chce mluvit o teologických úvahách, ale umně to kombinuje s napínavou zápletkou nebo třeba s receptem na placky.

Poslechněte si, jak Buchty čtou Jméno růže od Umberta Eca.

autoři: Ivana Veselková , Zuzana Fuksová , Stanislav Zajíček
Spustit audio

Související