Na Erasmu na Slovensku u romské rodiny: Antropolog není neutrální, stali se z nás přátelé

24. květen 2018

Studentský program Erasmus obvykle znamená pobyt v evropské metropoli nebo kampusu. Jan Ort ale odjel do vesnice na východní Slovensko. Ve svém domově ho na deset měsíců přijala romská rodina.  Ze začátku mu kvůli Janově horlivosti nevěřila, že studentem opravdu je. Postupně se z nich ale stali kamarádi. Výzkum ho nakonec nasměroval nejen k sepsání diplomové práce, ale i k dalšímu studiu.  

„Představa o tom, co budu na Slovensku dělat, nebyla moc jasná.“ Říká absolvent romistiky a student antropologie. Neměl domluvenou vesnici, kde by mohl výzkum dělat, ani přesně vytyčené výzkumné otázky. Nakonec se mu ale podařilo najít rodinu, která ho k sobě přijala. Počáteční nedůvěra byla způsobená i Janovou snahou za každou cenu zapadnout do místního kontextu. „Zpětně to hodnotili tak, že mně začali důvěřovat, až když jsem začal vykazovat znaky studenta z Prahy. Myslel jsem, že není vhodný přijet do východoslovenský vesnice a rovnou tam vytáhnout notebook, kameru, diktafon a drahej telefon. Paradoxně mně začali důvěřovat ve chvíli, kdy jsem se těmito předměty přestal tajit.“ Jak sám říká, nemá smysl se za každou cenu snažit napasovat do kategorií domnělého lokálního standardu. „Ty lidi mají očekávání a představy o světě. Zpětně se ukázalo, že jsem podcenil místní v tom, že nejsou schopný si představit, jak takovej student vypadá.“

Jan se zaměřil na vztahy mezi romskými a neromskými vesničany a na to, jak spolu souvisí prostorová a socio-ekonomická mobilita místních Romů. Prostorovou mobilitou byla na jedné straně krátkodobá pracovní migrace do Čech, na straně druhé snaha místních Romů překračovat hranici romské osady, tedy získat bydlení v té části vesnice, která byla vnímána jako neromská. Pohyb z osady se podle něj pojí se socio-ekonomickým vzestupem – rodině, v níž pobýval, se podařilo postavit ve vesnici dům, což samo o sobě zajistilo nejenom vyšší sociální status, ale přineslo i nové ekonomické příležitosti.

S rodinou, u které během výzkumu pobýval, ale i s mnohými dalšími obyvateli vesnice se přirozeně sblížil a stali se z nich přátelé

„Kdybychom to srovnali s tím, jak se má dělat správně antropologický výzkum, tak jsem to dělal hodně intuitivně. Úplně se to neshoduje s tím, jak je takový výzkum v antropologické literatuře vykreslený.“ Pobyt na Slovensku ho inspiroval k dalšímu studiu. V rámci výzkumu si uvědomil, že mu chybí hlubší teoretické ukotvení, a přihlásil se k magisterskému studiu antropologie. Studovat dvě vysoké školy může být někdy náročné a ne každý má možnost tak dobře své školy skloubit.

S rodinou, u které během výzkumu pobýval, ale i s mnohými dalšími obyvateli vesnice se přirozeně sblížil a stali se z nich přátelé. O to těžší bylo práci napsat. „Cítil jsem odpovědnost, že píšu o svých kamarádech, že zhmotňuju na papír situace, které jsou mnohem složitější.“ Neutrality podle něj dosáhnout nelze, je ale možné reflektovat vlastní pozici a různé typy vztahů, které k aktérům výzkumu máme. „Je iluze myslet si, že se antropolog může v terénu pohybovat jako nějaká neutrální osoba.“

Jak zvládnout dvě vysoké školy zaráz a jak se dá odjet na tak trochu jiný Erasmus? Poslechněte si celý pořad.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.