Navštěvování lesa mě vrátilo ke katolické víře, říká hudebník Jan Senft alias Člověk krve
Písničkář Jan Senft vystupuje jako Člověk krve a ve své hudbě poeticky popisuje místa v krajině a dávno zapomenuté příběhy. Kromě toho se do ní vpisuje i Janova víra. V Hergot!u jsme se ho ptali na ni, ale třeba i na to, kdy vyjde jeho nová deska a proč psal bakalářskou práci o Svatohubertské mši.
Jan vyrůstal v katolické víře. Jak sám ale říká, během dospívání prošel i obdobím hledání. „V pubertě jsem měl vůči zděděnému katolictví vzdor a hodně jsem hledal, bloudil, eklekticky skládal svoji spiritualitu, až jsem se zase vrátil domů,“ popisuje Jan.
„Jedna z důležitých cest k znovu návratu, bylo moje navštěvování lesa. Když třeba po dešti vysvitne slunce, představuje to pro mě boží jiskření. Je to pocit, který mám jenom občas a který si nedokážu navodit sám,“ vysvětluje Jan, jak se v přírodě setkává s Bohem.
Kvůli spojení s přírodou si také Jan jako téma své bakalářské práce vybral Svatohubertskou mši, která se slouží na počest svatého Huberta, patrona myslivců a lovců. „Během mše se před oltář přináší jelen, většinou zastřelený na honu, který se koná přede mší. Žehná se tam ptactvu, zvěři, myslivcům i psům a spolucelebrují tam často myslivci,“ přibližuje Jan.
Už v jeho debutovém albu V kuchyni se zrcadlí Janova spiritualita. V připravovaném albu, které by podle Jana mělo vyjít do jara, by duchovních motivů mělo být ještě více. „Myslím si, že tam je mnohem více aluzí. U této desky jsem začal ještě více číst a sledovat filmy a vycházím z mnohem více zdrojů.“
Proč nosí Jan na kytaře škapulíř? Co má společného tramping a katolictví? A jaká je Janova nejduchovnější píseň? Dozvíte se v Hergot!u.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.