Nebourejte Chemapol, vzkazuje Zdenka Nováková, která palác v 60. letech navrhla

Chemapol je největší budova podle návrhu Zdenky Novákové. „Samozřejmě je mi to líto, kdyby se měl zbourat. Ale pořád si myslím, že se dá ještě zachránit,“ říká. Napsala už dopisy primátorovi, starostce Prahy 10 a na internetu je také petice Nebourejte Chemapol!. Co je na domě unikátní? Podle kunsthistoriků připomíná stavby Mieseho van der Rohe. Byl to záměr? I to se dozvíte v rozhovoru.

V roce 1969 převzala Zdenka Nováková medaili za Chemapol (FEAL Milano)|foto:archiv Zdenky Novákové

Majitel, developerská společnost Daramis, má nicméně v plánu na místě postavit bytové domy. Po bytech je v Praze momentálně větší poptávka než po kancelářích. Mluvíme o tom, co je lepší pro město a pro lokalitu. A mohly by být byty v bývalém Chemapolu?

Zdenka Nováková v Bourání také vzpomíná na „zlatá šedesátá“ léta. Na spolupráci s italskou firmou FEAL, na pracovní cesty do Itálie („odjely jsme tam bez make-upu a vrátily se s make-upem“). I na to, jak po roce 1968 doba přituhla a její kolegyně, spoluautorka Chemapolu Dagmar Šestáková, ze dne na den zmizela a emigrovala. Co to znamenalo pro jejich stavbu?

9 fotografií

Paní Nováková nastupovala do praxe v polovině 60. let, ovšem už tehdy řešila podobné problémy, o nichž mluví i dnešní mladé architektky a architekti – třeba jak sladit péči o děti a práci nebo pocit anonymity ve velkém ateliéru. „Byli jsme námezdní síly a zcela anonymně jsme dělali docela velké věci,“ vzpomíná na své působení v ateliéru Karla Pragera.

Šla by Zdenka Nováková znovu na architekturu? A co by sama sobě poradila, kdyby byla dnes mladá, začínající architektka? Dozvíte se v Bourání.