Nechci být návodný. Uoerhe se vydává po stopách tape manipulací

Cesta ueorhe do vod noise a ambientu vedla přes black metal, nicméně už v něm hledal okrajový zvuk, znějící jak nahraný zpoza betonové zdi nebo na špatný kazeťák a platilo, že čím horší, tím zajímavější. „Po čase se to ale oposlouchalo a hledal jsem něco, co je extrémnější, divnější nebo míň posluchačsky vstřícné,“ popisuje svou pouť za zvukem. Mezi další zásadní hudební setkání pak řadí producenta Muslimgauze a ranou tvorbu Current 93.

Ueorhe vydává u labelů z celého světa, v poslední době se objevil i na kompilaci berlínského vydavatelství Kashual Plastic. Sám vede label phncrs, na kterém se objevil například novozélandský zvukový experimentátor William Henry Meung. Probrali jsme tak jak silná je mezinárodní provázanost tvůrců a tvůrkyň v tomto mikrožánru a jak se mu tvořilo na dálku s Dressingem, se kterým nedávno živě zahrál i v Praze.

Za jakých okolností začal s hudbou a tape manipulacemi? Jaké k tomu využívá nástroje a jak vypadá takový proces tvorby? Jak navázal spolupráci se zahraničními labely a jak se stalo, že mu loni vyšly tři nahrávky během tří týdnů? Jsou pro něj živá vystoupení spíše stres nebo vrcholná část tvoření? Má tendenci hromadit gear? Existuje kolem této hudební odnože nějaká mikroscéna? Odkud pochází ono tajemné slovo v názvu? A zazněly v playlistu i nějaké písničky? Poslechněte si celou zašuměnou Špínu ze záznamu!