Nejdřív nic zvláštního. Pak zmizela řeč a zájem o okolí a Kuba se úplně odpojil, říká jeho máma

Kubovi rodiče si prvního regresu všimli zhruba po prvním roce jeho života. „Vymizely slabiky, které do té doby žvatlal, ztratil totálně zájem o okolí a byl v podstatě za sklem, odpojený. Nereagoval na svoje jméno a začalo být zjevné, že je něco hodně špatně,“ vzpomíná Zuzana na dobu, která byla pro ni i jejího muže plná strachu a pochybností.

„Bylo to pro mě hodně těžké si to přiznat a trvalo mi to podstatně déle než mému muži. On byl tím hnacím motorem, který nás hnal na vyšetření, a díky tomu jsme první širší diagnózu dostali ve dvou letech, což je velmi včas,“ dodává Zuzana.

Čtěte také

Autismus u dívek může vypadat jinak. Proto jsou často špatně diagnostikované

„Říkali jsme si, že neslyší. Nebo že možná špatně vidí. A já jsem se nechtěl nechat odbýt. Samotná diagnóza byla pro mě strašně úlevná. Když to někdo pojmenoval, byl jsem rád, že můžu konečně něco udělat, něco podniknout. Už jsem se bál, že jsem blázen,“ vzpomíná na první kroky David Dvořáček.

Dvořáčkovi od prvního verdiktu lékařů Kubu ohromně posunuli, a jak sami říkají, vyvinuli i pravidla a způsoby, jak zůstat partnery, jak nevyhořet a jak se z nepřeberného množství úkolů a překážek, které s sebou autismus nese, nezbláznit. O samostudiu, které rodiče dětí s poruchou autistického spektra čeká, o zkušenostech s obrovsky náročnou výchovou i o přístupu rodičů k sobě samým jsme se bavili v Houpačkách.

Které momenty výchovy jsou pro Kubovi rodiče aktuálně ty nejtěžší? A co říká jejich pravidlo 20:15? Dozvíte se v Houpačkách s manžely Dvořáčkovými.