Nerdi, survivalisti i mouchy zlodějky. Nejlepší filmy roku 2018 podle Radia Wave

Nejlepší filmy roku 2018 podle Radia Wave
Nejlepší filmy roku 2018 podle Radia Wave

Opět po roce otevíráme svůj pytel beztíže a vytahujeme vzácné artefakty filmového roku. V letošním výběru filmově kritického pořadu Čelisti naleznete šokující množství biografií, ale i něco pro nerdy, survivalisty, mouchy zlodějky, tenisty, polské exorcisty, mykology a mexické služky. Zarmoutíme jen zabijáky rosolových krychlí a koboldů. Obecně byl totiž letos nedostatek filmů o hráčích Dračího doupěte. Snad za rok!

1. Dogman (r. Matteo Garrone)

Uznávaní kynologové z Čelistí udělují zlato nejkousavějšímu filmu roku v režii extrémně talentovaného Itala Mattea Garroneho. Fenomenálně nasnímaná urbánní tragédie z předměstí Říma pojednává přímočaře, ale ne doslovně, hyperrealisticky, ale i metaforicky o klecích v nás i mimo nás, o lidské důstojnosti, pomstě, soucitu a iracionalitě strachu. Brutální komorní bajka o lidech, kteří se chovají jako psi a naopak v sobě navíc ukrývá herecký objev sezony: představitel hlavní role Marcello Fonte si za svůj mimořádný výkon právem odnesl jak cenu z Cannes, tak i evropského Oscara.

2. Nit z přízraků (r. P. T. Anderson)

Z filmu Nit z přízraků

Paul Thomas Anderson rád točí o divných lidech a jejich ještě divnějších vztazích. Nit z přízraků je delikátní, precizně vystavěné dílo plné potlačovaných tenzí. Vypráví o milostném vztahu udržovaném pohromadě pomocí švů luxusních kostýmů, do kterých módní návrhář Woodcock obléká svou ženu Almu, a houbových pochutin, jež mu ona ordinuje „na zklidnění“.

3. Zloději (r. Hirokazu Koreeda)

Japonský mistr rodinných dramat Hirokazu Koreeda ve Zlodějích opět ukazuje důležitost všednosti. Ve svém pozorování každodenního života chudých zločinců spojil to nejlepší ze svých předchozích filmů a vytvořil dílo, které provokuje nejen v Japonsku – snímek o vzájemném nepochopení outsiderů a většinové společnosti, která chce diktovat svá pravidla všem.

4. Borg/McEnroe (r. Janus Metz)

Borg/McEnroe

Vulkán kontra ledovec. Tenisová verze Rivalů je méně okázalá, ale o to silnější v psychologické charakterizaci dvou legendárních tenistů. Shia LaBeouf se pro McEnroea narodil a Sverrir Gudnason vyřezal Borga s ledovou důstojností, která hrozí každou chvíli explozí. Strhující film o (ne)zvládání sebe sama a o tom, že protiklady mají někdy hluboko pod povrchem hodně společného.

5. Tři tváře (r. Jafar Panahi)

Z domácího vězení posílá íránský solitér Jafar Panahi sebevědomý důkaz toho, že perzekuce jeho kreativitu nezastaví. V nedobrovolné izolaci (a v autě) natočil lehce pikareskní i jímavý herecký příběh s nenásilným sociokulturním a politickým přesahem. Film bez známky křeče či autorské sebelítosti, ve kterém se zcela samozřejmě mísí vážnost a totální nadhled, inteligence a vtip, realismus a alegorie. Nenápadný klenot, mistrovsky natočený přes naprasklé přední sklo íránské reality.

6. Roma (r. Alfonso Cuarón)

Cvoci, feťáci a hrdinky ostré jako břitva. Nejlepší seriály roku 2018 podle Radia Wave

Nejlepší seriály roku 2018 podle Radia Wave

Medikamenty coby půl duševního zdraví, trauma do každé tradiční rodiny, divoké československé devadesátky i Satanova nereformovaná církev. To vše přinesla letošní seriálová sezona. Podívejte se na výběr nejlepších seriálů tohoto roku.

Film jako pedantská archeologie času a prostoru. Pomalé rozhlížení se po krajině blednoucích vzpomínek. Marnivé, podmanivé, důsledně aranžované, na samotné hraně manýrismu... ale naprosto pohlcující příběh o samotě a síle. Roma je jako zaříkávání v mrtvém jazyce. Elegie osamělých žen. Nadužívaný pojem masterpiece k ní dokonale pasuje.

7. 3 dny v Quiberonu (r. Emily Atef)

Nepravděpodobný souběh okolností: Romy Schneiderová a pozapomenutá kapitola ze sklonku jejího života, neznámá (převážně televizní) režisérka, černobílá stylizace… Výsledkem je vrstevnatý a detailní portrét ženy u konce s dechem, která se ale odmítá přestat rvát. S přízrakem hvězdné slávy, se závislostmi, s pocitem selhání. Sugestivní melancholická rehabilitace…

8. První člověk (r. Damien Chazelle)

Z filmu První člověk

Co když natočíte portrét jednoho z největších hrdinů americké historie a rekonstrukci jednoho z nejvýznamnějších milníků v dějinách lidstva jako tísnivou měsíční elegii o ztrátě a samotě? Odvážná volba perspektivy vede k triumfu, který lemují drtivě fyzické „letové“ scény a překvapivě komorní vhled do intimity Neila Armstronga. Gravitaci truchlení neuniknete ani letem na Měsíc. 

9. Studená válka (r. Pawel Pawlikowski)

Režijní masterclass, v jejíž emočně možná podchlazených, ale o to uhrančivějších černobílých obrazech nic nepřebývá ani nechybí. Elipticky vyprávěná love story o svobodě, vězení a lidech, kteří nemohou být spolu ani bez sebe, fantasticky pracuje s kombinací živelných polských lidovek a salónního francouzského jazzu.

10. Ready Player One: Hra začíná (r. Steven Spielberg)

Z filmu Ready Player One

Steven Spielberg natočil jeden z nejdynamičtějších akčních filmů (nejen) tohoto roku. Formálně bravurní jízda krajinou popkultury, ve které se geekovský ráj rychle mění v obří smetiště přeplněné haraburdím aluzí. Zatímco Gil Scott-Heron se nás snažil přesvědčit, že revoluce nebude v televizi, Spielberg říká, že revoluce bude online, protože kyberprostor se stane jediným územím, které ještě bude mít nějakou hodnotu a smysl.

Zvláštní uznání:

Beze stop (r. Debra Granik)

Uhrančivé přírodní prostředí oregonského parku a vesměs přátelské chování místních obyvatel v intimním dramatu Beze stop má daleko k bezútěšnému portrétu obyvatel Missouri v předchozím snímku Debry Granik Do morku kosti. Režisérka ovšem na minimalistické ploše zvládne rozehrát mnoho delikátních a často přehlížených problémů týkajících se mezilidské komunikace, důvěry nebo generačních vztahů.

Burning (r. Lee Chang-dong)

Z filmu Burning

Triumfální návrat korejského režiséra Lee Chang-donga může někdo vnímat jako napínavý thriller s hodně dlouhým rozjezdem. V tom případě mu ale ujde, oč v Burning jde především. V precizně napsaném, výhružně doutnajícím zkoumání různých podob nejistoty a neurčitého pocitu ohrožení hraje zásadní významovou roli každý detail.

Poslední večery na Zemi (r. Gan Bi)

Hypnotický romantizující neo noir nejtalentovanějšího ze současných čínských filmařů Gana Biho je magickorealistickou meditací o prostoru a času i enigmatickou básní o ztrátě a bolesti – snem utkaným z melancholicky rozostřené přítomnosti a minulosti, která dost možná ani nebyla. Film s neuvěřitelným, takřka hodinovým záběrem ve 3D je fascinujícím křížencem estetiky raných filmů Wong Kar-waie a spirituálních děl Andreje Tarkovského. Rozhodnutí osmadvacetiletého (!) režiséra a básníka spolehnout se více na dynamickou mizanscénu než na zřetelnou distribuci informací tu má dobrý důvod: čím méně toho totiž víme, tím méně toho zapomeneme.

Tina a Vore (r. Ali Abbasi)

Z filmu Tina a Vore

Film o fiktivní menšině, který v duchu svého původního názvu skutečně boří četné hranice: mentální, fyzické i žánrové. Bizarní, ale mimořádně přesvědčivý mix pangenderové fantasy, nordic noiru, romance a detektivního thrilleru s hororovými prvky vypráví o bytostech s fluidní sexualitou způsobem, který šokuje a dojímá zároveň. Nejoriginálnější film roku.

Tvář (r. Małgorzata Szumowska)

Jízlivý plivanec do tváře maloměšťáctví, bigotnosti a pokrytectví. Polské komediální drama přetavuje frustraci ze stavu společnosti v nesourodý, ale šťavnatý sled absurdních událostí, na jejichž začátku stojí jeden obyčejný kluk, který v maloměstské komunitě vyznává metal, dlouhé háro a divoké jízdy maluchem. Romantická bajka i realistická výpověď o tom, jak těžké je nikam nepatřit.

Spustit audio

Související