Toto není Albion, ale peklo. 10 nejlepších alb roku 2018 podle Radia Wave

11. prosinec 2018

Poptimismus skončil, výrazná alba je opět nutné hledat spíš na okraji. V roce 2018 je pořád hlavním tématem identita, hudebníci hledají svoje místo a zkouší, kam až je zavede jejich instinkt. Gazelle Twin komentuje brexit, kapela Low trumpovskou Ameriku, písničkář Phil Elverum smrt svojí ženy a rapperka Rico Nasty vlastní život mladé svobodné matky. Do našeho žebříčku se dostala divoká česká country Povodí Ohře i jemný slovenský pop Leto s Monikou. Objevujte s námi!

01 Gazelle Twin – Pastoral (Anti-Ghost Moon Ray)

„Za nás bylo líp, jen se podívej na ta děcka, žádný respekt a žádná pořádná práce,“ ozývá se v přebasovaném tracku Better In My Day od Gazelle Twin. Britská producentka na svém letošním albu Pastoral tvrdě kritizuje nacionalismus v postbrexitové Británii. A bere si na to nepřeslechnutelný arzenál. Šamanský zpěv a zběsilé beaty připomínají Fever Ray, rozsekané samply fléten a dalších folklorních nástrojů zase zvuk celého alba pevně usazují do britské krajiny. Tohle není Albion. Spíš peklo, do kterého se ale budete chtít vracet.

02 Yves Tumor – Safe In The Hands Of Love (Warp Records)

„Sympton, rozený loser, statistika,“ zpívá bolestným hlasem producent Yves Tumor na svém masterpieceu Safe In The Hands Of Love, který je plný nářků, paranoie, ale taky něžných vyznání o lásce a nenávisti. „A stýská se mi po mých bratrech.“ Yves Tumor dělal drásavý noise, ambientní tracky a jednou nohou vždycky stál na danceflooru tzv. postklubové hudby. Na letošní desce – a své první u britských Warp Records – ale ukazuje zatím nepoznanou popovou tvář: za zvuků 808 synťáků evokuje R&B 80. let. Z nahrávky vyzařuje především touha po svobodě a chytlavý sound kontrastuje se sdělením o strachu z nevypočitatelného chování americké policie. „911, 911, 911, nemůžu jim věřit.“

03 Travis Scott – Astroworld (Epic)

Možná už taky máte po krk splašených hi-hatek u atlantského trapu, který vládne nad světem hip hopu už příliš dlouho. Jenže pak přijde někdo jako Travis Scott a stvoří trapovou desku, která styl posune zase o něco dál. Je to frankensteinovské monstrum: první (a doufejme i poslední) prog-trapové album a pomník ambicí někoho, kdo by rád překonal Kanye Westa. Ve Scottově lunaparku pobíhají klauni na LSD, ruské kolo končí v oblacích a do toho hraje Stevie Wonder na psychedelickou harmoniku. Dokud si to nepustíte, neuvěříte.

04 Low – Double Negative (Sub Pop)

Američtí Low překročili s letošní nahrávkou svůj slowcoreový stín. Kapela patřící do zlatého fondu nezávislého rocku nasadila auto-tune a vytvořila beznadějně uhrančivý lament nad současnou Amerikou. Low nejsou kapela, která by hrála na demonstracích, jejich politické názory ani nepůsobí okatě. „Není to konec, jen konec naděje,“ lamentuje zakládající dvojice – Alan Sparhawk s Mimi Parker – v průzračném duetu nazvaném Dancing and Fire. Právě proto aktuální deska Double Negative vyčnívá v záplavě prvoplánových nahrávek zesměšňujících prezidenta Trumpa. Double Negative zhudebňuje úpadek a beznaděj, ten vnitřní boj a odevzdání, které pociťuje část protitrumpovsky naladěné společnosti.

05 Povodí Ohře – Povodí Ohře (Stoned to Death Records)

Škvára zadřená v srdcích a dlaních. Když něco takového slyšíte od ostřílené hardrockové sestavy Povodí Ohře, kde se potkali členové Esgmeq, Skupiny Štěstí, Climatizado a Esazlesa, nemůžete nic namítat. Zkušenosti jsou a nejenom hudební, přesahující stylově do temné country. „Naleštěný kulovnice a modly v lesích,“ vyřvává tu domácí punková legenda Sisi. Na dlouho očekávané desce se odráží drsná romantika pohraničí, nevyléčená poválečná traumata, kapitalistická kovbojka 90. let, sebezničující pojetí víry i symptomy civilizačních nemocí, na které už antibiotika nestačí. „Ještě pořád se vám stejská po kultu smrtihlava a zaťatý pěsti?“

06 Rico Nasty – Nasty (Sugar Trap.)

Bitch I’m Nasty! Komerční královnou hip hopu byla letos Cardi B, ostře rapující kometa Rico Nasty jí ale možná brzo šlápne na paty. Rico Nasty má všechno, co rapperka potřebuje – kulometnou flow, přidrzlý jazyk, kopající beaty i výrazný příběh. V osmnácti letech totiž porodila syna, jehož otec zemřel ještě předtím, než se dozvěděl o jejím těhotenství. Jestli má smysl někoho na rapové scéně opravdu pozorně sledovat, je to rozhodně Rico Nasty.

07 Maria w Horn – Kontrapoetik (XKatedral/Portals Edition)

Zaručujeme, že vám tato deska spustí noční můry. Švédská ambientní skladatelka Maria w Horn se vydala do rodného kraje Ångermanland, který se proslavil nejrozsáhlejšími záznamy o pálení čarodějnic a dělnickými revolucemi. Klíčová slova: okultismus a socialismus. Autenticitu desce dodávají archivní materiály z místního muzea i švédského rozhlasu a terénní nahrávky přímo z rozlehlé krajiny. Kontrapoetik s nádechem pastorální hudby je album zvukově členité jako tamní fjordy a právem jedna z nejvíc ceněných ambientních nahrávek letošního roku.

08 Mount Eerie – Now Only (P.W. Elverum & Sun)

Loňská deska amerického písničkáře Phila Elveruma ukázala, jak zachytit v minimalistických písních tragickou smrt manželky. Now Only v tomhle tématu pokračuje, v některých písních ale cítíme jisté smíření. Skladby jsou delší, Elverum se v nich zamýšlí nejen nad vlastním osudem, ale zpívá o emocích, které jsou všem lidem společné. Testování toho, co ještě píseň unese, dopadlo fenomenálně. Málokteré album v historii je tak citlivé, intenzivní a očistné zároveň.

09 Leto s Monikou – Leto s Monikou (Slnko Records)

Původně si Monika Midriaková (ex Monikino Kino) chtěla nechat napsat texty pro svůj sólový debut od některého z básníků. Nakonec se jich chopila sama – a výsledkem je mimořádně intimní písničková nahrávka kombinující intimní verše s jemným zpěvem a delikátní elektronickou produkcí. Album, které na první poslech může působit až příliš subtilně, se s každým dalším poslechem čím dál tím víc otevírá. Mimořádně silný debut od výjimečné autorky.

10 Kacey Musgraves – Golden Hour (MCA Nashville)

Country je trochu jako žánrový otloukánek, se kterým se nechce nikdo bavit. Občas se ale i v něm zjeví deska, která překročí bariéru nedůvěry a pronikne do obecného povědomí. Golden Hour od Kacey Musgraves je právě takový písničkářský briliant, při jehož poslechu zapomenete, že country vlastně nenávidíte. Může za to jemně psychedelický nádech, prvky elektroniky, hlavně ale skvělý songwriting. Musgraves na desce zachycuje opojný stav rané zamilovanosti a skrze něj servíruje pozitivitu a optimismus v době, která ani jednoho moc nenabízí. Při poslechu Golden Hour má člověk pocit, že možná nakonec všechno dobře dopadne.

Co je nejlepší slovenská deska roku a proč kapele Low prospěla změna zvuku? Pusťte si celý příspěvek o nejlepších deskách roku 2018.

autoři: Jiří Špičák , Miloš Hroch , Karel Veselý
Spustit audio

Více o tématu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.