Nestačí změnit osobní chování, ale i řízení celé ekonomiky, říká klimatický šéf Evropské komise

Raffaele Mauro Petriccione
Raffaele Mauro Petriccione

Evropská komise nedávno představila plán na dosažení nulových emisí k roku 2050. O parametrech boje s klimatickým kolapsem se na půdě Evropského parlamentu vede živá debata a mnozí kritici včetně středoškolských studentů stávkujících za ochranu klimatu tvrdí, že bychom si měli klást ještě ambicióznější cíle. O plánech a realizaci evropské klimatické politiky debatoval Dalibor Zíta s generálním ředitelem Evropské komise pro otázky klimatické akce Raffaelem Mauro Petriccionem.

Švédská studentka a aktivistka Greta Thunberg, která inspirovala celosvětové hnutí Fridays for Future, kritizovala Evropskou komisi a její plán snížit emise o 40 % do roku 2030. Podle ní je potřeba jednou tak ambiciózní plán a snížení emisí o 80 %, aby to mělo potřebný dopad na zpomalení klimatické změny. Co si o tom myslíte?

Myslím, že musíme dosáhnout zcela nulových emisí. Ale ne nutně do roku 2030. Evropa se musí dostat na nulovou produkci emisí do roku 2050 a to je plán, který teď Evropská komise navrhla. Můžete samozřejmě tvrdit, že snížit emise o 40 % do roku 2030 je příliš málo, ale změny budou přicházet stále rychleji. A i po roce 2030 budeme muset pokračovat v uspíšení změn, opravdu 40 % není dostatečné, musíme vykonat víc.

Je pro Evropu dosažitelné dostat se do roku 2050 na nulovou produkci skleníkových plynů? A jak?

Nemáme čas, poslouchejte nás, skandovaly tisíce studentů při středoškolské stávce za klima

Za klima stávkovaly tisíce studentů v Praze

„Chceme, aby se o klimatické změně konečně začalo mluvit a aby politici začali konečně něco dělat,“ shrnuje jeden ze středoškoláků, proč přišel stávkovat. Z obavy o svou budoucnost a osud planety se jen pražské stávky Fridays for Future účastnilo několik tisíc středoškoláků, ale i vysokoškoláků a dětí ze základních škol. Protestovalo se i v Brně nebo Ostravě. Prohlédněte si fotogalerii z pražské stávky.

Žádné uhlíkové zdroje energie. Toho je možné dosáhnout hlavně s použitím obnovitelných zdrojů energie. Některé země zřejmě budou pokračovat s použitím jaderné fúze. To je na jinou diskusi, ale pravda je, že je to také bezuhlíkový zdroj.

Co jsou tedy hlavní pilíře vaší strategie do roku 2050 nazvané Čistá planeta pro všechny?

Nulové uhlíkové zdroje energie a průmysl s téměř nulovými emisemi, čistá mobilita založená na čisté energii a větší vyváženost v zemědělském odvětví, tedy lepší zemědělské a chovatelské postupy pro snížení agrikulturních emisí.

V oznámení, které jste vydali k vyhlášení plánu Čistá planeta pro všechny, se píše, že „účelem této dlouhodobé strategie není stanovit si nějaké úkoly, ale vytvořit vizi“. Není to ale málo? Jen vize?

Potřebujeme cíl, na kterém se politicky shodne celá Evropa. Jakmile ho budeme mít, můžeme začít navrhovat konkrétní opatření, regulace a zákony a začít jednat. Pokud nebudeme mít shodu na takovém cíli, tak nebudeme mít potřebnou legitimitu dělat konkrétní návrhy.

znečištění - továrny

Podle údajně uniklého dokumentu, který na svých stránkách cituje hnutí Greenpeace, byla na posledním summitu EU pozice České republiky taková, že z naší strany padnul požadavek, aby byl ze strategie EU v podstatě vymazán závazek dosáhnout bezemisní ekonomiky do roku 2050. Český premiér Babiš také prohlásil, že si nemůžeme stanovovat vyšší cíle, než jaké požaduje Pařížská dohoda, dokud se nezapojí největší producenti skleníkových plynů, jmenovitě Čína. Jak můžete tedy s vaším plánem uspět, když některé členské země už předem nesouhlasí?

Toto je potřeba hodnotit z různých hledisek. Zaprvé, všichni věděli, že je příliš brzy na to, ptát se na rok 2050. Toto je úplně první diskuse o našich klimatických cílech do tohoto roku, takže není překvapující, že jeden nebo víc členských států řeknou „teď ještě ne, pojďme to znovu prodiskutovat“. My z toho ale neusuzujeme, že to znamená „ne, nikdy“. A nemáme problém s touto „teď ještě ne“ pozicí.

Zadruhé, to, k čemu odkazoval váš premiér, nebyly cíle do roku 2050, ale návrh otevřít znovu debatu o závazcích do roku 2030. Tyto cíle jsou povinné, jsou zaváděné do legislativy a panuje na nich mezinárodní shoda. Různé členské státy ale požadovaly znovu otevřít debatu o závazcích do roku 2030 a mnoho členských zemí, včetně České republiky, říká: „Ne! Chceme teď tyto strategie implementovat a jsme moc zaneprázdnění na to, je znovu otevírat.“ Takže jde o dvě různé diskuse. A směšovat je nikomu nepomáhá.

Prolomit vlny: Je důležitější naše zdraví nebo prosperující agrokorporace? Česko stále nezná odpověď

Postřik (ilustrační foto)

Svět nedávno obletěla zpráva, že často používaný herbicid Roundup může způsobovat rakovinu. Spletité kauzy spojené se zákazem a opětovným povolením přípravků obsahujících rizikovou látku glyfosát probíhají i v Česku. Ivo Bystřičan se ve svém komentáři zamýšlí, proč u nás k zastavení nadměrného používání herbicidů chybí politická vůle.

Jak chcete docílit například rozvoje ekologicky udržitelné dopravy v Evropě, o které jste mluvil?

Zelená doprava bude možná díky použití čistějších automobilů, ne nutně jen elektromobilů, jsou i jiné technologie, například vodíkový pohon. A elektromobily jsou zelené, jen pokud je i vaše elektřina zelená, a na tom je také třeba pracovat. To platí i pro nákladní dopravu. A je potřeba zlepšovat veřejnou hromadnou dopravu. Tam bychom se měli posunout ke konceptu „mobilita jako služba“, který by pomohl zredukovat počty aut na silnicích, protože je lidé nebudou potřebovat. Je to také podpora používání elektrokol ve městech. Je ale vůbec potřeba zlepšit celou organizaci našeho života ve městech. Musí opravdu lidé tolik dojíždět a tolik času strávit v dopravě? To není něco, co by činilo lidi šťastnější nebo produktivnější. Potřebujeme tedy o tom problému přemýšlet v jeho celistvosti, pokud chceme mít čistější dopravu.

Pojďme se tedy vrátit k jaderné energii. Počítá vaše strategie do roku 2050 s jejím rozvojem? Mezivládní panel pro klimatické změny už naznačil, že to by mohlo pomoci se snižováním emisí…

Faktem je, že jaderná energie je bezuhlíková. Ať už si o ní myslíte cokoliv, nevyužívá uhlík a nepřispívá ke změně klimatu. V Evropě si o svém energetickém mixu rozhodují samy členské státy. Z naší projekce současného výběru zdrojů členských států vyplývá, že v roce 2050 budeme stále mít určitý podíl jaderných elektráren v energetickém mixu. Očekáváme, že to bude asi 85 procent obnovitelných zdrojů a 15 procent jaderné energie.

Politika členských zemí se samozřejmě může změnit, některé se mohou rozhodnout zrušit jaderné elektrárny, jiné naopak mohou nové vybudovat, nevíme, jak to dopadne. Uvidíme. Ale pokud všechny členské státy najednou nezmění názor, tak čekáme, že v roce 2050 pořád budeme využívat určitý podíl jaderné energie.

Ale je pozice Evropské komise spíš jadernou energii propagovat, vzhledem k její bezemisnosti, anebo to prostě necháváte čistě na členských zemích?

Je to na členských zemích. Co můžeme udělat my, je, že teď pracujeme na smlouvě Euratom, která řeší hlavně bezpečnost jaderné energie. A také investujeme hodně peněz do výzkumu jaderné fúze. Ale zda budou členské státy chtít v budoucnu jadernou energii, to je jejich věc.

Vraťme se ještě k čisté mobilitě. Mnoho automobilek dnes vyvíjí elektromobily. Jejich kritici ale tvrdí, že nejde nutně o ekologické řešení vzhledem k ekologické náročnosti jejich výroby a jejich spotřebě elektřiny. Nebylo by výhodnější podporovat například vodíkovou ekonomiku a vodíkový pohon?

Co se týká produkce emisí při výrobě automobilu, pak tady není moc velký rozdíl, ať už vyrábíte auto se spalovacím motorem, elektromobil, nebo auto na vodík. Tedy je spíš potřeba dekarbonizovat celý průmysl výroby automobilů. Co se týče výběru pohonu, dnes nemáme ani dostatečnou výrobu zelené elektřiny ani zeleného vodíku. To musíme napřed zajistit. Pak můžeme využívat buď elektromobily založené na spotřebě ekologicky vyrobené elektřiny, nebo vodíkový pohon využívající ekologicky vyrobený vodík. Je to možné, ale ještě tak daleko nejsme.

Například v Česku ale potřebnou produkci elektřiny nemůžeme zajistit pouze z trvale obnovitelných zdrojů, jako je vítr, slunce a voda. Pokud nechceme dál pálit uhlí, měli bychom se tedy spoléhat na jadernou energii?

Energetický mix se skládá z celého komplexu různých faktorů, myslím, že byste se měli hlavně zříci představy, že je potřeba energii vyrábět pouze ve velkých elektrárnách. Je potřeba dosáhnout celé směsice různých, i menších zdrojů energie. I pokud v České republice nemáte dost prostoru či vhodné podmínky pro velké solární a větrné elektrárny, můžete stále využívat vítr a slunce pro menší projekty, nezávislé na celém systému. Elektřina se přece také dá nakupovat odjinud. A tato země si zvolila i přítomnost jaderných reaktorů. Ve výsledku existuje spousta cest, jak se dostat k dostatečným bezemisním zdrojům energie.

U jaderné elektrárny Temelín začala stavba horkovodu, který bude dodávat teplo do Českých Budějovic

Je potřeba se dostat do situace, kdy se se země adaptují na své místní podmínky a najdou si cesty k dosažení nulových emisí. V tuto chvíli máme model, který je založený na dosažitelnosti fosilních paliv. Ta se pálí ve velkých elektrárnách, které distribuují elektřinu na velké vzdálenosti. To se podle mě nedá jen tak jednoduše vyměnit za něco jiného. Myslím, že se musíme dostat ke komplexnějšímu, složitějšímu, ale efektivnějšímu systému produkce elektřiny. A ten se bude velmi lišit země od země, bude jiný v Česku a v Itálii, úplně jiný v Norsku, závislý na místních podmínkách. To je správná cesta.

Jedna odborná studie nedávno prokázala, že pouhých 100 světových firem je zodpovědných za produkci 71 procent globálních emisí skleníkových plynů. Evropané se mohou snažit cestovat zodpovědněji, kupovat čistší auta, nelétat tolik letadly a tak dále, ale pokud nedonutíte tyto firmy, aby změnily způsob produkce na bezemisní, jak můžete čekat nějaký výsledek?

Nemohu komentovat studii, kterou jsem neviděl. Ale souhlasím, že nestačí, pokud lidé změní své individuální chování, pokud my nezměníme způsob, jakým řídíme naši ekonomiku, včetně průmyslu. Je potřeba se věnovat otázce průmyslové produkce a napřed se dostat na naprosto nulovou produkci oxidu uhličitého při výrobě energií a potom se zaměřit na nule se blížící průmyslovou výrobu, protože v této oblasti je velmi obtížné dekarbonizovat výrobu určitých věcí.

Výroba cementu ničí klima, ale beton i tak zaplavuje svět. Dokážeme najít ekologickou náhradu?

Beton

Výroba cementu v současnosti způsobuje vyšší uhlíkové emise než celá Indie. Jak uspokojit poptávku po novém bydlení a zároveň neurychlovat klimatickou změnu? To je jedna z největších výzev, které bude muset stavební sektor na celé planetě vyřešit během nadcházejícího desetiletí.

Potřebujeme také zvýšit kapacitu našich lesů a přírody k tomu, aby absorbovala produkci oxidu uhličitého a kompenzovala emise, které nedokážeme úplně odstranit. Ale nesmíme si myslet, že bude lehké takto produkci oxidu uhličitého kompenzovat, protože to není pravda. Je potřeba dekarbonizovat na úplné maximum a pak teprve se snažit zajistit absorpci toho, co zbyde.

Individuální chování samo o sobě náš problém nevyřeší a my bychom se neměli snažit o to, aby se lidé cítili vinni za to, že sami svým chováním a omezením své spotřeby nenapraví globální změnu klimatu. Musí jít o celospolečenskou změnu.

Je toho vůbec možné dosáhnout bez zpomalení růstu evropské ekonomiky?

My si myslíme, že ano. Je potřeba se na to dívat jako na investici. Spočítali jsme, že to, aby naše současná ekonomika běžela a modernizovala se zároveň, nás bude stát 2 % HDP ročně. Průběžná dekarbonizace k tomu přidá 0,8 %. Polovina toho jsou investice do energetické efektivity budov. To samo o sobě znamená renovace. To zase znamená lokální produkci materiálu, lokální zaměstnanost školených pracovníků. A stavební sektor je jeden z motorů místní ekonomiky. Takže taková investice do stavebního sektoru je velkým posílením pro ekonomiku, takže ano, je to možné.

Mezi ostatními velkými producenty skleníkových plynů jsou kromě EU a USA také Čína a Indie. A zatím se zdá, že nikdo z nich se nechystá k tak zásadním krokům jako EU. Můžeme tedy doufat, že celé toto naše úsilí globálně k něčemu bude?

To, co navrhujeme, má cenu i tehdy, kdyby neexistovala klimatická změna. Protože tím dosáhneme moderní, konkurenceschopnější ekonomiky. Takže za žádných okolností nebude čeho litovat. Pokud vytvoříme ekonomicky úspěšný model, který navíc může úspěšně bojovat proti změně klimatu, tak nás ostatní země začnou napodobovat a zkopírují to od nás.

Čína se ve skutečnosti snaží. Teď například v Číně spouští systém obchodování s emisemi, který je ještě větší než ten náš, i když nezapočítáte odvětví energetiky. Čína je obří producent skleníkových plynů, ale v současnosti investuje do obnovitelné energie víc než všichni ostatní na celém světě. Zatím to nestačí. Ale Číňané ukázali, že dokážou jít správnou cestou. Pokud jim ukážeme, čeho je možné dosáhnout, tak to od nás okopírují. Co se týče USA, tam panuje velký rozdíl mezi politikou současné federální vlády a tím, co dělají americké firmy v praxi a co dělá minimálně 23 amerických států samo o sobě. Problém je, že se nestaví do čela nedělají změny dost rychle. Někdo se tedy musí ujmout vedení a pak být napodobován. A to budeme my.

Jak vypadají současné plány Evropské komise na boj s klimatickou katastrofou a nakolik je reálné je uvést do praxe? Poslechněte si celý rozhovor s generálním ředitelem Evropské komise pro otázky klimatické akce Raffaelem Mauro Petriccionem.

Spustit audio

Související