Nintendo nám zase hraje na city. Jeho hry z 90. let jako by nezestárly

28. říjen 2017
Letošnímu hitu jménem Nintendo Switch předcházel propadák v podobě nikým nepochopené konzole Wii

Videohry jsou zřejmě nejrychleji se vyvíjejícím a zároveň nejrychleji stárnoucím médiem vůbec. O to cennější jsou ty nadčasové klenoty, které vám na tváři i o čtvrtstoletí později dovedou vykouzlit široký úsměv.

Nintendo je věru zvláštní firma. Pokaždé kráčí jinou cestou než konkurence, a i když si občas ukázkově natluče nos, o pár let později stejně zase přijde s revoluční novinkou. Vždyť i letošnímu hitu jménem Nintendo Switch předcházel propadák v podobě nikým nepochopené konzole Wii U. Stroj jménem Super Nintendo Entertainment System se však ani Nintendu možná nikdy nepodaří překonat.

Grafika her se rok co rok posouvá blíž k realitě a společně s ní se určitým způsobem vyvíjí i herní design. Nechme stranou, zda se nám líbí, kudy se počítačové hry ubírají, ale jedno je jisté – drtivá většina her posledních 10 let už pár roků po vydání působí poněkud zastarale. I pecky z 90. let na první pohled vypadají archaicky, ale ve skutečnosti se hrají líp než mnohé moderní hry. Jsou těžší, ale zároveň přístupnější a srozumitelnější. Některé z nich, třeba plošinovka Super Metroid, jsou na tom tak dobře, že by klidně mohly uspět jako nové nezávislé hry.

16bitová éra je zkrátka zlatá a Nintendo to ví. Proto po veleúspěšné miniaturní reedici konzole NES pouští na trh zmenšeninu o generaci vyspělejšího SNES. A ten už nepřichází s žádnými retro jednohubkami, kterými se pochlubíte leda tak rodičům, ale s plnohodnotnými, trvanlivými a kvalitními hrami. Final Fantasy III, The Legend of Zelda: A Link to the Past, Super Mario World či Donkey Kong Country – to všechno jsou tituly, které vás i dnes dokážou zabavit na několik desítek hodin. Ale přestože maličký SNES zvládne na pár chvil okouzlit i nehráče, je jasně určený výhradně fanouškům Nintenda.

Mini SNES nabízí luxusní sbírku toho nejlepšího, co pro 16bitovou konzoli od Nintenda kdy vyšlo, potenciální zákazníci se však pochopitelně ptají, zda s sebou přináší nějakou přidanou hodnotu. Popravdě řečeno, nepřináší. Takže platit za drobnou plastovou konzolku a 21 starých her několik tisíc, to nezní zrovna lákavě, ale nad tím cílová skupina vůbec neuvažuje. Mini SNES je zkrátka věc pro fanoušky, kteří Nintendu odpustí, že si na něm zahrají „jenom“ 21 her, překousnou, že mu chybí bonusy a dobové videomateriály, a přežijí i to, že jediná zmínění hodná novinka je možnost „přetáčet“ uložené pozice. Jen ten kabel u ovladačů zase mohl být klidně o metr delší. No co, alespoň už jsou v základním balení hned 2. Závěrem snad už jenom krátká řečnická otázka: k Mini SNESu můžeme mít výtek, kolik chceme, ale znáte nějakou lepší retro konzoli?

Kromě staronové hračky od Nintenda jsme v aktuálním Questu probrali povedené RPG South Park: The Fractured But Whole, které sice není tak překvapivě dobré jako jeho předchůdce, ale jako pokračování obstojí výborně a zaslouží si 5 bodů ze 7. Poslechněte si celou recenzi!

Další články autora