No jo, ale co dělat, chce se mi spát. Odpolední šlofík zlepšuje soustředění i paměť
Čas plyne pomalu, jedna chyba střídou druhou, radost se vytrácí – přichází nevrlost, přecitlivělost, chuť zmizet. To jsou indikátory odpolední únavy, na kterou existuje elegantní recept: trochu si zdřímnout. Siesta z latinského sexta – čili šestá hodina po probuzení – je kulturní konstantou jižních zemí a taky oblíbenou praxí těch, kdo už si produktivní část života odklepali a můžou se přes den natáhnout. Ale co my ostatní? Je šlofíček zdravý a měl by se zavést ve firmách?
„Odpolední zdřímnutí je zdraví prospěšné. Kdo netrpí nějakou poruchou usínání nebo zhoršenou kvalitou nočního spánku, tomu ho doporučujeme,“ otevírá debatu jednoznačným stanoviskem MUDr. Jitka Bušková z Centra spánkové medicíny a chronobiologie NÚDZ a rovnou připojuje jedno varování.
„Zdřímnutí by nemělo trvat déle než třicet minut, protože pak se dostáváme do hlubokého non-REM spánku, který je sice nejvíc restorativní, ale špatně se z něj probouzí a může přivést malátnost,“ dodává Bušková.
Čtěte také
Vzpomínám si, jak jsem na první letní brigádu v montážní hale chodil na šestou ranní, a když závodní siréna ohlásila poledne, nasoukal jsem do sebe v mžiku pár rohlíků a zbytek půlhodinové pauzy prospal. Polední siesta byla pro mě v tu dobu nutností k přežití.
Podobně to má divadelnice Sára Arnstein, která se momentálně pokouší přežít ve společnosti dvou malých dětí. „Problém je, že tomu malému je osm měsíců, takže se během odpoledního spánku budí, ale když mám štěstí, tak můžu spát tři čtvrtě hodiny,“ vypráví herečka na rodičovské „dovolené“.
Studie ve vědeckém časopise Nature popisuje, jak spánek, a tudíž i odpolední zdřímnutí, ovlivňuje paměť a z jejích výsledků se zdá, že kdo se nebojí si odpoledne zdřímnout, dosahuje lepších výsledků při učení bezprostředně po šlofíčku. Zároveň se ale nijak nelepší výkony těch, kdo nemají ve zvyku si po obědě lehnout a na krátkou dobu zdřímnutí zavedou.
Čtěte také
Znamená to, že „napování“ je vysoce individuální potřeba, což potvrzuje i studie publikovaná v Neuroscience News, podle níž jsou notoričtí odpolední spáči nositelé genů, které se s odpoledním spaním pojí. Zdá se proto, že někdo si nemůže pomoct a potřebuje odpoledne spát a často se takový zvyk v rodinách dědí, anebo to zkrátka není pro člověka téma.
Jisté je, že odpočatý člověk je lepší člověk. A ať už je šlofíček cesta, jak uniknout dotěrným nárokům na výkon, nebo naopak způsob, jak své výkony zvýšit, s pandemickou zkušeností prací z domova se odpolední zdřímnutí mnoha lidem do života vloudilo. Teď je otázka, jak si ho přeneseme zpátky do normálu, pokud vůbec něco jako návrat do normálu přijde, nebo se normál nějak promění a třeba bude otevřený i odpolední relaxaci.
Jak by měl vypadat odpolední spánek a dá se naučit? Proč někteří lidé přes den rádi na chvíli usnou a jiné to vůbec nezajímá? A jaký efekt na funkci mozku má šlofík? Poslechněte si celý příspěvek.
Související
-
Zanedbaný spánek a výživu nespasí doplňky stravy ani byliny. Mohou ale pomoci
„Teoreticky doplňky stravy nepotřebujete a stačí správně jíst,“ vysvětluje v Balancu problematiku potravinových doplňků Kamil Fila.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
