Tvrdá data o české módě: Průmysl roste, i když pomalu
„Český textilní průmysl byl jedním z prvních, který se dokázal vymanit z hospodářské recese na konci minulé dekády. Od roku 2010 v tomto odvětví kontinuálně rostou tržby,“ říká Jiří Česal, výkonný ředitel ATOK (Asociace textilního-oděvního-kožedělného průmyslu). Ačkoliv se situace zlepšuje, není tak růžová, jak by se mohlo na první pohled zdát. Textilním i oděvním firmám u nás komplikuje život nárůst výrobních nákladů způsobený růstem cen surovin i ceny práce. I tak ale tržby českých továren za loňský rok přesáhly padesát miliard.
Při natáčení v nejmenované české továrně jsem se už před dvěma roky off record setkala s konstatováním, že kvůli zvýšení minimální mzdy budou muset propouštět pracovníky z výroby. Tehdy byla minimální mzda kolem devíti tisíc, od letošního ledna je to jedenáct tisíc. V konkurenci s nízkou cenou práce v Asii a Africe, kde vyrábí většina nadnárodních firem, ale i řada českých značek (některé paradoxně se známkou Czech Made), je pro české výrobce módního a textilního zboží těžké obstát. I tak se to ale podle čísel ATOKu řadě výrobců daří. Je otázkou, co by s oborem udělalo posílení české měny, krátkodobě by nejspíš přineslo víc škody než užitku.
V českém módním průmyslu pracuje na padesát tisíc zaměstnanců. Jejich platy jsou v porovnání s ostatními odvětvími nižší, ale podle dat ATOKu pomalu rostou. „Rychlejšímu a výraznějšímu růstu stále brání konkurence asijských firem, které stlačují ceny oděvního zboží a obuvi. Od roku 2000 klesly ceny oděvů a obuvi přibližně o třetinu. Není divu, že v tomhle prostředí se špatně podniká a většina u nás vyrobeného zboží proto míří do zahraničí,“ vysvětluje Jiří Česal. České módní zboží se nejvíce vyváží do sousedních a evropských států, do Německa, Rakouska nebo Francie. Poslechněte si víc v rozhovoru.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.






