Cítím demokratickou úzkost a nejsem sama. Souběh krizí vyvolává strach o budoucnost
Záplava negativních zpráv, vzestup populismu, extremismu, polarizace společnosti a strach o budoucnost demokracie. To vše může být takzvaná demokratická úzkost – jev, který nedávno ovládl (nejen) sociální sítě. „Takový souběh krizí lidstvo, podle mě, nezažilo,“ popisuje psychoterapeutka Petra Valeš Jelínková.
„Cítím demokratickou úzkost a vím, že v tom nejsem sama,“ napsala na své sociální sítě Bára Stárek, výkonná ředitelka spolku Díky, že můžem. Stovky reakcí na její příspěvek ukázaly, že není sama. „Přišla na mě fyzická úzkost. Rozklepala jsem se, motala se mi hlava. Cítila jsem extrémní stres a tlak informací a toho, co se děje ve světě,“ přibližuje svoje pocity.
„Demokratická úzkost není v tuto chvíli nějaká diagnóza. Může to být škála různých obav a strachů o instituce, nebo vlastně o celou myšlenku demokracie,“ říká psychoterapeutka ve výcviku a výzkumnice v oblasti dlouhověkosti Petra Valeš Jelínková.
A jak s tímto nepříjemným pocitem nakládat? Báře Stárek pomáhají hlavně lidé kolem ní. Přínos komunity zdůrazňuje také Petra Valeš Jelínková. „Věnovat se kolektivním aktivitám, hlavně venku, nám prokazatelně svědčí. Součástí sebepéče ale může být také to, že společně namalujeme transparenty a půjdeme na demonstraci,“ vysvětluje terapeutka.
Kdo nejčastěji pociťuje demokratickou úzkost? A není vlastně nebezpečné se delší dobu cítit v „bezpečí“? Poslouchejte Vlnu Tomáše Pacovského s Bárou Stárek a Petrou Valeš Jelínkovou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
