Seznamování není laciná zábava, ale součást kultury, myslí si Kateřina Šedá
„Dlouhodobě mi jde o propojování lidí a budování vztahů. Už jako malá jsem organizovala lidi na ulici a zapojovala do toho dospělé,“ říká umělkyně Kateřina Šedá. Do londýnského muzea Tate Modern přestěhovala celou českou vesnici, v současnosti se věnuje například Národní sbírce zlozvyků. V hotcastu Pot mluvila o konfliktech, zlozvykové seznamce i své „sociální architektuře“.
„Titul sociální architektky mi přidělila média, ale pořád se s tím ztotožňuji více než s konceptuální umělkyní a dalšími hroznými označeními,“ říká Kateřina Šedá o své práci. „Zajímá mě konflikt, i vnitřní konflikt je způsob, jak člověk může překonat sám sebe. Ani ke svému manželovi jsem necítila prvotní sympatie, přišlo to časem. Teď mám na něm nejraději právě jeho zlozvyky,“ svěřuje se umělkyně.
„Jsem z dělnické rodiny a v galerii jsme nikdy nebyli, většinu času jsme trávili v lese,“ popisuje své dospívání na Moravě. „Odkud pocházím, tam jsme si všichni rovni. Přistupuji stejně k lidem na vesnici, v Silicon Valley i brněnském Bronxu, což je paradoxně nejvíce kontroverzní metoda. Společnost vyžaduje kasty.“
Upozorňujeme, že tento pořad není vhodný pro děti.
„Seznamování je součástí kultury. Pod seznamkou si lidé představují něco laciného, budování vztahů je základem společnosti,“ říká Šedá. „Je pro mě zvláštní fenomén, že se nyní lidé stěhují do úzké vesnické komunity, ale zároveň očekávají naprostou anonymitu.“
V čem Kateřinu Šedou ovlivnilo studium u Vladimíra Kokolji na AVU? Jak vypadá zlozvyková seznamka? A které ze sbírky zlozvyků jsou nejběžnější či nejbizarnější? Poslouchejte v hotcastu Pot.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
