Možná nejsem problém já. Inscenace S(t)IGMA ukazuje, jak se dnes žije mladým mužům

„Dramaturgyně Barbara Herz udělala několik fokusních skupin na pražských a mosteckých gymnáziích, kde se studenty rozebírala témata agrese nebo potřebu sebeuplatnění, a vznikly z toho velmi silné materiály. Samotné představení jsme pak zkoušeli devět týdnů a první čtyři týdny kluci jen seděli s režisérkou Miřenkou Čechovou u stolu a povídali si o těch tématech, aby byl základ autentický,“ popisuje Jan Honeiser, jak vznikala inscenace, která je v podstatě rapovým muzikálem. „Nejlíp to asi popsal Matěj Šumbera, když řekl, že to, co hrajeme, je cesta, kterou jsme se nevydali, ale mohli jsme se vydat, kdyby to bylo blbý.“

Důležitým prvkem ale byla podle herce a hudebního producenta Matěje Šímy, který společně s Matějem Šumberou a Sebastianem Vopěnkou ztvárňuje jednu z hlavních postav, také improvizace různých situací. „Využil jsem vlastní pocity a emoce, které znám a někdy mě zahlcují, jako je workoholismus nebo trochu poškozená sebeláska. Postava, kterou ztvárňuju, trpí podobnými problémy, ale chybí ji sebekontrola a problémy ji ovládnou.“

Nedílnou součástí inscenace je také filozofka Alice Koubová, která přináší určitý nadhled, naději a zároveň ukazuje, že se dá jít i jiným směrem, než je radikalizace. „Ve spolupráci s Ligou otevřených mužů také pracujeme na vytvoření programu pro školy, protože chceme, aby se představení dostalo i k mladým lidem. Na sociálních sítích se nám totiž ukazuje, že cílovou skupinu to zajímá, ale sama od sebe do divadla spíš nepůjde, takže potřebujeme aktivizovat pedagogy, aby se studenty na S(t)IGMA přišli,“ uzavírá Jan Honeiser.

Kde jsou počátky inscenace S(t)IGMA? V čem byla příprava herců na jejich role v tomto představení specifická? Poslechněte si celý rozhovor s manažerem souboru Tantehorse Janem Honeiserem a jedním z protagonistů, hercem a hudebním producentem Matějem Šímou.