O obětech komunistického režimu
Spočítat kolika lidem zasáhl totalitní režim komunistického Československa do života tak, že naprosto změnil jeho směr, je věc dost komplikovaná. Kolik obětí zemřelo na následky pobytu v komunistických lágrech nebo díky nim zůstalo doživotně postiženo, kolik lidí zemřelo při přechodu státních hranic?
Tak tahle konkrétní čísla na tomto seznamu bezpochyby najdete. Den památky obětí komunistického režimu by měl být věnován i desetitisícům Čechoslováků, kteří byli nuceni odejít ze zaměstnání nebo ze školy, jejichž děti nemohly studovat a poměrnou část svých životů prožily s cejchem občanů druhé kategorie. Právě těm všem jsme věnovali středeční ráno Ve střehu.
Den památky obětí komunistického režimu si každoročně připomínáme 27. června. Komunistický režim v bývalém Československu při prosazování svých ideologií používal řadu praktik, které se neslučovaly jednak s lidskými právy jako takovými, ale často se zvůle systému příčila i zdravému rozumu. Jaké formy persekuce komunistický režim používal? Na to se vás ptala reportérka Lucie Toraková.
Za dobu totalitního panování v Československu stovky lidí zemřely, byly utýrány nebo zastřeleny. Obětí má tedy na svém kontě československý komunismus požehnaně. Tyto osudové okamžiky si připomeneme i v následujícím příspěvku, který je zároveň i vzpomínkou na ty, jež už mezi námi nejsou.
Kdo byl podle vás nejvíce trnem v oku bývalému komunistickému režimu? Jaké skupiny obyvatel podle vás tento totalitní režim utlačoval a proč ? To jsou otázky, na které jsme se vás ptali v další anketě.
Mezi významné české osobnosti, které se dostaly do křížku s komunistickým režimem patří i biskup Václav Malý. Nejen o tom, co nám všem z totalitní minulosti zůstalo a z čeho bychom se měli poučit, si s ním povídala Zuzka Rejchová.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
