Obušku z pytle ven, pankáče si vem! Vychází kniha mapující české předrevoluční punkové texty

„Cílem bylo vymezit se vůči dosavadním publikacím na toto téma – kdy, kdo, kde, jak a s kým, zaměřeným především na muziku a koncerty. Já jsem se chtěl věnovat především myšlenkovému podhoubí, tomu, co ty kapely zpívají, říkají. A zdali jsou ještě v něčem pro dnešek relevantní,“ popisuje Kopáč jeden z impulsů ke vzniku knihy.

Radim Kopáč|foto:Viktor Palák, Český rozhlas

V titulu, vydaném v říjnu nakladatelstvím Divočina, nalezneme téměř sedm desítek textů od stejného počtu kapel, které doplňuje množství snímků z bohatého archivu fotografa Štěpána Stejskala. Od těch známých (jako jsou Šanov 1, FPB., Kritická situace, Radegast či HNF) až po ty, jejichž krátkou dobu existence již zdánlivě zavál prach času. Jedno je ale jasné: než padla železná opona, v místním hudebním rybníce se zrodilo množství zručných básníků, kteří šeď, nudu, bezvýchodnost, hrozby související se studenou válkou i tíživé představy vlastního odchodu na základní vojenskou službu, zvládli přetavit do svébytných veršů.

Kromě samotných textů a fotek tehdejší atmosféru ve společnosti a postoje establishmentu vůči pankáčům dokresluje úvodní Kopáčova analýza „…ještě nám zbejvá čas.“ a také čtveřice rozhovorů s těmi, kteří byli tzv. u toho. Nechybí rozprava se zmiňovaným autorem většiny fotek Štěpánem Stejskalem ani s částí kapely Dybbuk / Zuby Nehty. Obsáhle hovoří i Josef Vlček, který přednesl legendární přednášku Punk rock na sklonku sedmdesátých let na pražských Jazzových dnech. A trochu překvapivě se objeví i filmař Petr Zelenka. Jak se do knihy dostal? I to jsme se v nejnovějším díle Špíny dozvěděli!

Jak se podařilo Radimu Kopáčovi posbírat tak velké množství textů? Z jakých zdrojů při jejich získávání nejvíce čerpal? A především: proč je dobré, se k nim vracet i dnes? Poslechněte si celý rozhovor s Radimem Kopáčem ve Špíně!