Okamura vs. Čuřík: Jsou naše demokratické hodnoty dost silné, aby unesly islám?

„Tento text byl předem zkouknut advokátní kanceláří a (jeho autor) magistr Kobza byl šéfem české ambasády v Íránu, je to tedy odborník, který je legitimizován českým státem a v arabských zemích žil patnáct let,“ reagoval nesouhlasně v úvodu debaty na otázku možného rozdmýchávání netolerance Tomio Okamura. I když s doslovnou podobou textu nesouhlasí a sám by prý použil jiné výrazy, v principu ho obhajuje: „Kdyby radikální islamisté nezakládali Islámský stát, nevraždili a neznásilňovali křesťanské ženy a děti, nepáchali atentáty a tak dále, tak přece není potřeba psát žádné texty.“ Nebezpečí pro český prostor vidí především ve výsledcích zprávy BIS, která uvádí, že se tajná služba zabývala i islámským fundamentalismem v ČR.

Čtěte také

„Ve srovnání s drsnou sprostotou české debaty, kterou vidíme na sociálních sítích, je ten text ještě slušný, což ale neznamená, že není nesmyslný,“ hodnotí výtvor Jiřího Kobzy arabista Jan Čuřík a odkazuje na vývoj Islámského státu v souvislosti se syrským konfliktem: „Velmi se rozhořčujeme nad problematikou Islámského státu, ale zcela mlčíme o tom, že je produktem konkrétní doby, politiky, která se praktikuje na Blízkém východě, a ČR je v tom plně zainteresována.“ Na adresu působení Jiřího Kobzy v Íránu Jan Čuřík upřesňuje, že byl vedoucím ekonomického úseku české ambasády v Teheránu, kde i podnikal. Podle Tomia Okamury se Jiří Kobza svými názory netajil ani tam, a tudíž se stal pro Írán nežádoucí osobou.

Jak vnímají Češi islám a jsou schopni rozlišit mezi islámem a radikálním islámem? „V prostředí islámských zemí se od 90. let projevil směr každodenního života salafi, který odkazuje k tradičním hodnotám předků. Mnozí si nechají narůst dlouhý vous, chodí ve vyšlapaných sandálech atd. Salafisté žijí v komunitách, ale to neznamená, že jsou radikální. Paradoxně, když se podíváte na migraci do Islámského státu, nikdo z těch kluků salafistickými kroužky neprochází, oni se autoradikalizují před obrazovkou počítače, a to je věc, kterou nemůžete kontrolovat, pokud lidem nedáte čip do hlavy,“ vysvětluje Jan Čuřík a zpochybňuje to, co můžeme nejen v českém kontextu nazývat „tradičními hodnotami“. Co si Tomio Okamura, potažmo hnutí Úsvit, představuje pod tradičními hodnotami? A jaký je rozdíl mezi tradičními hodnotami, zvyklostmi a pravidly stanovenými státním zákonem?

Poslechněte si celý rozhovor Ivany Veselkové.