Pádlování v kanadské Arktidě! Cestovatel Milan Pachlopník líčí nejlepší a nezdravější divočinu na světě

„Po šesti týdnech své první cesty do oblasti kanadské Arktidy jsem zjistil, že jsem se nikdy necítil líp. Fyzicky i mentálně. Je tam něco silného, neviditelného v té krajině, kde jakoby nic není,“ tvrdí podnikatel, vodák a cestovatel.

Milan Pachlopník|foto:Jan Jaskmanický, Český rozhlas

„Například Mackenzie River začíná jako dva metry široký tok pod pramenem a končí jako osmdesátikilometrový tok v deltě. Je to jako plout životem.“ V cestovatelském magazínu Radia Wave Pachlopník přibližuje zážitky také z řek Kazan, Anderson anebo Coppermine River.

Takové ticho, že nejhlučnější ze všeho je vaše krev v uších

K výpravám využívá krátké arktické léto, ideálně od poloviny června do poloviny srpna. Všude je ještě množství ledu, ale teploty jsou vysoké. Po ledu se občas chodí do půli těla. „Letadlo vás vysadí někde daleko na severu a odletí, cože je samo o sobě silný moment. Víte, že několik týdnů nikoho neuvidíte. Rozhostí se takové ticho, že nejhlučnější ze všeho je vaše krev v uších,“ popisuje Pachlopník svoje prožívání kanadské Arktidy.

Zvířata, emoce a bytí

„Po pár týdnech začnete emocionálně vnímat divoká zvířata. Zvědaví vlci vás často doprovázejí podél toku řeky několik dní,“ přibližuje vodák své zážitky. Pytle nakoupených zásob vyztužuje rybaření, ale kvůli medvědům se nikdy nekempuje na těch místech, kde se ryby pekly. Záložní opasek s „KPZ“ obsahem se odkládá jen na noc, pouze ve stanu na dosah ruky.

Prozaičtější, ale intenzivní potíže dokážou dělat muchničky obtěžující člověka v obrovských hejnech. „Svědí to ještě tři dny. Komár je kamarád, muchnička je pekelný vynález přírody.“

Poslechněte si zážitky Milana Pachlopníka o kanadském severozápadním teritoriu a pádlování v tundře. Některé další vzpomínky popisuje ve svých online cestopisech na webu časopisu Pádler.