„Počet stalkerů v Černobylu roste, nedávno tu jeden zemřel,“ říká dozimetristka Michaela Bušovská

29. březen 2018
Rozhovor VR a MM

Stovky kilometrů po půdě, kde je nutné doslova zvážit každý příští krok, za poslední roky urazila Michaela Bušovská. Na místo, které se zapsalo do historie jako dějiště největší jaderné havárie všech dob, se vrací už sedmým rokem. V Černobylu působí jako dozimetristka. Jejím úkolem je kontrolovat míru záření v oblasti. Zná místa, kde měřicí přístroje varovně vřeští a bez jejich doprovodu by civilisté do zóny nikdy nemohli vkročit.

Michaela patří k těm, kterým první setkání s nepopsatelnou atmosférou mrtvolné ukrajinské oblasti změnilo život. Černobyl není pro tento typ nadšenců jen místem, ale i určitým stavem mysli. S překvapivou euforií dokáže vyprávět o smrtelných dávkách radiace a stejně jako ostatní tváře zóny i Michaelu obestírá patřičný oblak tajuplnosti. Jak jsem poznal už během návštěvy zamořené oblasti, na některé otázky není vhodné se ptát, jiné musí zůstat bez odpovědi. Přesto Michaela svolila při jedné z cest na západ usednout za mikrofon Radia Wave a povídat si o novinkách ze zóny.

U příležitosti blížícího se 32. výročí havárie Černobylské jaderné elektrárny ve studiu vyprávěla o katastrofálním stavu budov, vykazování neposlušných návštěvníků i o nedávné tragédii, která dost možná změní turistickou budoucnost oblasti.  

„Je to bídné,“ říká  k obecnému povědomí o události, která se zapsala do dějin jako nejhorší jaderná havárie všech dob. „Dodnes neexistuje jedna jediná oficiální verze toho, co se vlastně stalo v noci 26. dubna. Jediné informace, které máme, jsou z matematické simulace,“ dodává. „Mnozí dodnes tvrdí, že vina byla na straně operátora, ale to byla jen třešnička na dortu, důvodů bylo strašně moc. Dobře nejsou natočené ani dokumentární filmy, a chybí dokonce i pořádná literatura, která by se tomu věnovala. Jediná možnost je vypravit se na místo a pobavit se s lidmi, kteří to pamatují.“

Na to vám ale pochopitelně nestačí jednodenní prohlídka, kterou nabízí většina z desítek turistických kanceláří lákajících k dekadentnímu výletu dvě hodiny od Kyjeva. Pokud prahnete po větším poznání zóny, máte v podstatě na výběr utrácet nesmyslně velké peníze za opakované návštěvy, nechat se tu zaměstnat nebo riskovat vězení (v horším případě i život) a do zamořeného terénu vyrazit na vlastní pěst.

Jak vypadal loňský rok, co do počtu stalkerů? Tam to se statistikou bude asi trochu složitější. Narůstá jejich počet?
Bohužel ano. Policie si vede velmi dobré statistiky, které se každý rok uveřejňují a my se nad nimi posléze velmi nepěkně smějeme. Loni odchytili čtyři sta nelegálních návštěvníků zóny a je to velký problém. Tito lidé neprochází dozimetrickou kontrolou při výstupu, nedodržují normy radiační bezpečnosti, ohrožují svoje zdraví a často se stává, že jsou to vandalové. Například nechvalně proslulé video, kde vyhazují nábytek z bytů v Pripjati, kde platí zákaz vstupů do budov. Ten zákaz je opodstatněný. Anebo jsou to problémy, jaké jsme měli nedávno, a to bylo úmrtí. Jeden pán z Běloruska nelegálně navštívil zónu a vylezl na malou Dugu, tedy nižší, devadesát metrů vysokou anténu. Lezli tam v noci a nějak špatně našlápnul a spadl.

Co se dělo dál?
Jeho přátelé, kteří byli s ním, další Bělorus a jedna Ruska, okamžitě zavolali na checkpoint. Snažili se mu pomoct, ale bohužel už se to nepodařilo. Zanechal po sobě rodinu, manželku a dvě děti. 

Kromě toho tragického, osobního příběhu, jak je to se zbytkem skupiny? Předpokládám, že jim hrozí i několikaleté vězení.
Určitě je čeká pokuta. V závislosti na tom, zdali jsou zahraniční, nebo domácí, je tu nastavená výše pokuty. Hrozí jim vězení a po opakovaném vstupu je to přísné vězení. Dnes také vyjednává Ukrajinská národní rada o novém zákoně, který má ty postihy zpřísnit. Nemůžu říct jak, počkáme, až co schválí zákon. 

Černobylská radioaktivní romantika. „Stalkeři“ se vydávají na zamořené území

03615559.jpeg

Říká se jim „stalkeři“. Výpravy do radioaktivitou zamořeného území kolem černobylské jaderné elektrárny se pro ně staly koníčkem, nebo dokonce drogou. Co je tam láká?

Aniž bychom jmenovali konkrétní příchozí cesty, přibývají nové trasy, kudy stalkeři pronikají do zóny, nebo jsou to nějaké tradiční kanály, kterými tam chodí už několik let?
Někteří jsou dost hloupí a nosí GPS zařízení, které ztrácí, a my je pak nacházíme a všechno máme díky tomu krásně zdokumentované. Ale existuje jedna věc, takový bod zlomu, a to je přístupový most přes řeku Uzh. Na něm jsou hlídky a nejvíce stalkerů a ilegálů odchytí. Další věcí samozřejmě je, že se plaví přes řeku a člunu si všimnete o něco snáz. Momentálně je ale zóna střežená dost špatně. Hlídané jsou hlavně checkpointy a zbytek je ohrazený jedním plotem s ostnatým drátem, který už není úplně OK. 

Jaké největší černobylské hoaxy kolují po internetu? Proč se zdá, že se Rusko nikdy nepoučilo ze zatajování úniku radioaktivních látek? A proč vám v takovém krizovém případě nepomůže polykat kvanta jodových tablet a posypat si střechu solí? Poslechněte si celý rozhovor.

autor: Jakub Krásný
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka