Pohádky o rodičích a zmizet z děcáku co nejdřív. Co prožívají děti v ústavní péči?
Usměvavý, sympatický, hned zase zahloubaný a tichý – stylově oblečený muž v nejlepších letech na první pohled nevypadá jako ředitel dětského domova, možná spíš organizátor kulturního dění nebo podnikavý sportovec. Jan Urban mě pozval do své pracovny v Horní Plané, abychom si povídali o snech a reálných možnostech dětí, které vyrůstají třeba i v kvalitní a citlivé ústavní péči.
Ředitel dětského domova, ač by si musel hledat jinou práci, jasně upřednostňuje pěstounskou péči. „Potřeby dětí se ohýbají ve prospěch systému, ale celý ten aparát by tu měl naopak být pro ně,“ říká Urban, který je v pedagogických a pomocných profesích přes dvacet let.
Dům nad kostelem stojící na vrcholu malebného náměstí malého městečka na břehu Lipna je domovem pro padesátku dětí z různých koutů Jihočeského kraje, které hned při narození tak úplně nevyhrály v loterii. Jaké jsou ale vlastně jejich potřeby a touhy?
„Potřeby těch dětí jsou furt stejné, to není atomová věda. Já se strašně těším na to, až se ty děcáky budou vyprazdňovat, až budou děti v dobrých pěstounských rodinách. Mám tady dnes deset dětí, které by mohly okamžitě odejít do pěstounské péče, ale ti pěstouni nejsou, tak si říkám, někde je chyba,“ neskrývá své emoce ředitel ústavní instituce pro mládež, jejíž první myšlenkou je, co nejdřív zdi domova opustit.
Děti ze složitých rodinných situací za ústavní výchovu vděkem poměrně šetří, a i když chtějí z dětského domova co nejdřív zmizet, jejich zařazení do pracovního procesu pro ně nebývá snadné. „Celý život jim zavařuje taková ta nedomazlenost. Jsou pořád trochu ve stresu, vystresovaní lidé dělají chyby a jsou agresivní, to je pak začarovaný kruh,“ popisuje Urban dlouhodobě se opakující psychický profil lidí, kteří neměli možnost identifikovat se s rodinou.
I tak ale své svěřence motivuje. „Říkám jim: jdi, makej, zklameš se, nevadí – jeď, co to jde. Práce s chybou je to nejlepší. Nejdůležitější je vzbudit v nich kreativní přístup k životu.“
Proč je pěstounská péče lepší než ústavní? Jak se balancuje profesionalita a citlivost vychovatelek a vychovatelů k dětem? Místo gymnázia řídit kamion – proč mají děti z ústavů problémy se sebevědomím? Poslechněte si celý rozhovor s ředitelem dětského domova v Horní Plané.
Související
-
„Začni správně.“ Když nemáte po odchodu z dětského domova ani kam dát věci, potřebujete pomoct
„Děti z dětského domova velmi často odchází stylem ‚já jsem king, já to zvládnu‘, “ říká Alena Hurtová, koordinátorka projektu Začni správně.
-
Mladí z běžných rodin mají komu zavolat. Děti z děcáků ne, říká modelka, která vyrostla v domově
Dospělé děti, které opouštějí dětské domovy, si s sebou nesou následky řady traumatických událostí, které zažily.
-
Adopce romských dětí většinou dopadnou dobře, i když okolo nich panují předsudky a mýty
Adoptované romské děti se v Česku setkávají s předsudky i s problémem hledání vlastní identity. Jak jim pomoct na cestě ke šťastnému a vyrovnanému životu?
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
