Adopce romských dětí většinou dopadnou dobře, i když okolo nich panují předsudky a mýty

13. srpen 2020

První gay pár, který u nás adoptoval dítě, po roce emigroval do zahraničí. Důvodem byly neustálé narážky a předsudky týkající se etnicity jejich syna. V Česku tento problém důvěrně znají všichni rodiče či pěstouni s romským dítětem.

„Bavili jsme se třeba s kamarádem, jak nám to jde v práci. Přišla tam moje pěstounská dcera Róza a on jí říká: „Hele, my se tady bavíme o práci, to ty stejně nikdy nezažiješ.“ A to jí byly třeba tři nebo čtyři roky. To občas zůstává rozum stát,“ říká pěstoun Jiří. Ten se spolu s dalšími rodiči adoptivních či pěstounských romských dětí sešel na táboře pro tyto rodiny, který každý rok pořádají organizace Centrum pěstounských rodin a Naše romské dítě.

Pokud u nás člověk přizná, že uvažuje o pěstounství či adopci a nevadilo by mu přijmout romské dítě, téměř zaručeně se někdo vytasí s historkou o romských dětech, které v pubertě zvlčily, protože se projevila „cikánská krev“. S tím má zkušenost i psycholožka, romistka a pěstounka Martina Vančáková, zakladatelka projektu Naše romské dítě, který pořádá tábor pro rodiny s romskými dětmi Amaro Drom. „V rodinách, kde působíme, rozhodně dominují pozitivní příběhy,“ říká. Podle ní je však také potřeba si uvědomit, když někdo říká, že příběh adoptovaného romského dítěte „neskončil dobře“, kdy ten příběh vlastně končí?

Martina Vančáková

„Příběhy náhradních rodin jsou někdy komplikované a pak to vypadá, že to špatně dopadlo, když v období dospívání dítě nechce zůstat s náhradní rodinou, utíká nebo dělá nějaké hlouposti, třeba spáchá trestný čin. Ve skutečnosti je to jen prostřední část příběhu. To dítě má před sebou ještě desítky let života.“

Podle Martiny Vančákové se v dospělosti tyto osudy často mění. „Tím, že se v této oblasti pohybuji dlouho, vidím, že často v těch případech, kdy děti mají těžkou pubertu a komplikované dospívání, mnoho z nich později dokáže najít zpět to, co do nich náhradní rodina vložila v dětství,“ tvrdí psycholožka. Jako dospělí se podle ní i problémové adoptované děti dokážou většinou usadit, najít si rodinu a fungovat ve společnosti běžným způsobem.

O adopci nebo pěstounské péči u nás podle průzkumů uvažuje téměř každý třetí člověk, přesto se romské děti do náhradních rodin obtížněji umisťují a mezi dětmi adoptovanými do zahraničí převažují ty romské. V náhradní rodině v Česku jim často komplikují život předsudky společnosti.

Na táboře pro rodiny s romskými dětmi Amaro Drom

Martina Vančáková tvrdí, že předsudek stojí i za vnímáním romských dětí jako problémovějších. „To jsou primárně děti, které jsou traumatizované, mají poruchu citového připoutání, a to je daleko silnější motiv pro problémové chování než etnicita. Tyto potíže se úplně stejně objevují u majoritních dětí v pěstounské péči či osvojení. Je to tím, čím si děti prošly, než se dostaly do náhradních rodin. Mohly být týrané, zanedbávané a byly každopádně oddělené od své matky. To pak může způsobit problémy v dospívání. Když se problémově chová majoritní dítě, tak se řekne: je to tím, že mělo těžký start. Ale pokud je to romské dítě, řekne se: no, to je tím, že je to romské dítě,“ vysvětluje psycholožka.

Čtěte také

Podobné zkušenosti má i gay pár, který u nás jako první dosáhl v soudním sporu se státem toho, že mu Ústavní soud povolil adopci v registrovaném partnerství. Petr Laně-Rous a jeho partner Jan Rous adoptovali romské dítě, ale po roce se rozhodli s ním emigrovat do Nizozemí.

„My jsme vždycky chtěli zkusit žít v Nizozemí, protože tam existuje manželství pro gay a lesbické páry už dvacet let i s adopcemi. Teď jsme tady hlavně kvůli pohodě, která tu panuje, a myslím tím pohodu rasovou. V Česku mi lidé neustále dávali najevo, že pochybují, co z něj vyroste, a ptali se, proč jsme si adoptovali romské dítě,“ vysvětluje Petr Laně-Rous.

Jak obtížné bylo adoptovat dítě jako gay pár? Jak se žije s adoptovaným romským dítětem v Nizozemsku? Proč je dobré adoptované romské děti či romské děti v pěstounské péči vést k poznání romské kultury? Jak usnadnit adoptovanému romskému dítěti poznání vlastních kořenů a identity? Poslechněte si celé rozhovory v Houpačkách!

autor: Dalibor Zíta
Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.