Pořádná ženská, nebo hnusná tlustoprdka? Sebepřijetí je v hlavě. Když ho najdeme, náš život se změní

Lusi pomohlo k přijetí vlastního vzhledu uvědomění, že člověk přitahuje to, na co se sám cítí. „Když si budu připadat hnusná, tlustá a neatraktivní, přitáhnu blbečka nebo zakomplexovanýho člověka, kterej mi to bude zrcadlit svým chováním,“ říká, jak jí došlo, že silnější ženy, které jsou se sebou srovnané a mají se rády, spokojenost vyzařují do okolí. „Přitahují muže, kteří se k nim chovají jako ke kyprým bohyním, a ne jako k hnusným tlustoprdkám,“ popisuje, co ji motivovalo nestydět se za vlastní tělo a preference.

Čtěte také

Hezké holčičky jsou ty hubené. Z „dobrých úmyslů“ rodičů se může stát psychický teror

„Když se to líbí mně, proč bych se někomu nelíbila já? Na světě je někdo, kdo má pravděpodobně stejnej názor,“ dodává umělkyně, která se snaží pozitivní přístup k tělu nestandardních tvarů a rozměrů šířit i portrétováním plnoštíhlých žen, které jí navzdory všem škatulkám připadají skutečně krásné.

Kateřinu zase vždy lákal tanec, vyzkoušela mnoho stylů, ale s postavou vysokou 180 centimetrů, nadváhou a jejími slovy „rameny jak průměrnej chlap“ nezapadala do představ o vzhledu tanečnic. „A pak jsem našla americký blues,“ říká.

„Je to úplně jiný blues než v tanečních, vzniklo v Americe mezi chudejma, často Afroameričanama. Tam je místo pro každýho. To není tanec, kterej mě tlačí do formy, to je tanec, kterej já oblíkám a on se na mně přizpůsobí. Hrozně mi pomohl přijmout, jak vypadám, zpracovat pocit z vlastního těla a naučit se ho ovládat. Protože nechce, abych byla jako ostatní – chce, abych byla sama sebou,“ popisuje Kateřina.

O autorce

Ridina Ahmedová je zpěvačka, hudebnice a performerka, máma tří dětí, majitelka kocoura, milovnice barevného oblečení, kaváren a procházek krajinou. Má slabost pro výzvy všeho druhu, zvlášť ty, které člověka trošku lekají. O to je to pak větší jízda!

„Získala jsem sebevědomí. Když moje tělo zvládne tančit, nemůže bejt špatný. Jenom proto, že je tlustý, není špatný, protože dokáže věci a může mi přinášet úžasný zážitky. V tom je, myslím, velká hodnota tance – člověk procítí tělo a přidanou hodnotu, kterou mu dává, bez vázání na vzhled,“ dodává.

Jak složité je začít se mít skutečně rád? A co nám k tomu může pomoci? Poslechněte si závěrečný díl Sádla o spletitém hledání cest k sebepřijetí. Líbil se vám podcast a chcete slyšet více? Nenechte si ujít tři doprovodné rozhovory o Sádlu a kráse a psychickém i fyzickém zdraví, na které se můžete těšit v následujících týdnech.