Ideál krásy jako pevně utažený korzet ženské psychiky. Co je potřeba k tomu, aby zmizely předsudky společnosti?

3. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Doprovodný rozhovor k podcastové sérii Sádlo o ideálu krásy

„Historicky víme, že vždycky existovaly ideály krásy, byť se proměňovaly. Právě to, že se proměňují, nepotvrzuje, že krása univerzálně neexistuje, naopak – vidíme, že vždycky jsou nějaké normy, které nám říkají, jak mají ženy vypadat. A to jim samozřejmě odebírá energii, čas a nakonec i peníze, které musí do vzhledu investovat,“ říká v prvním doprovodném rozhovoru podcastové série Sádlo socioložka Iva Baslarová.

„Ženy se musí neustále zaměřovat na to, že mají být krásné, protože to po nich společnost chce.“ Jsou vystavovány tlaku na svůj vzhled nejen prostřednictvím médií a populární kultury, ale mnohdy k němu přispívají komentáře a očekávání jejich vlastní rodiny nebo třeba trh práce, kde bývá nezřídka povinnou součástí životopisu také fotografie. „Když se hlásíte například na kancelářskou práci, proč by měl někdo vědět, jak vypadáte, a podle toho rozhodnout, jestli vás přijme nebo ne?“ popisuje Baslarová, kam až může sahat moc ideálu krásy, jehož vnímání se v současné společnosti sice mění, ale jen velmi pomalu.

Čtěte také

„Máme dvě roviny vnímání. Symbolickou, která zahrnuje předsudky o takzvaných přirozených rolích, představy o tom, co holky a kluci mají nebo nemají dělat. V rovině individuální naopak můžeme mít sebevědomí, říkat si: ‚Jsem tlustá, no a co,‘ na charakteru to neubere. Změny v ní jsou jednodušší, a pokud se k nim dopracujeme, můžeme postupně pomáhat měnit i rovinu symbolickou, což bude složitější. Ale myslím si, že v generaci mileniálů jsou muži i ženy citlivější a mnohem víc dají na to, jaký člověk je, než jak vypadá,“ říká socioložka, která zároveň podotýká, že změnám často bráníme sami nedostatkem úcty k vlastnímu tělu.

„Sebevědomí a také sebeúcta a důstojnost jsou strašně důležité věci. Ne všechny ženy ale mají dostatek podpory v rodině či od blízkých, protože vzhledu je stále přikládána nepřiměřená důležitost v kontextu všech ostatních vlastností. Mnohé ženy stále poslouchají: ‚Podívej se, nevypadáš takhle! Proč se usmíváš a máš dobrý pocit z toho, že ses něco naučila, někomu jsi pomohla nebo tě něco baví, když vypadáš úplně hrozně?!‘,“ nastiňuje Baslarová, že pro opravdovou změnu v celé společnosti je ze všeho nejdůležitější začít u sebe a vlastního přístupu k ideálu krásy.

Jak se v průběhu času mění představa rolí žen a mužů? Mají ženy, které jsou považovány za krásné, automaticky zdravé sebevědomí? Jak hluboce je ve společnosti zakořeněné hanění ženského těla za jeho vzhled? A za co se v souvislosti s postavou společnost nejčastěji směje mužům? Poslechněte si celý rozhovor o ideálech krásy.

autoři: Ridina Ahmedová , Veronika Ruppert , Tereza Kunderová
Spustit audio

Související