„Před cestou do Bejrútu mě Češi strašili, problém ale bylo bydlení, ne bezpečnost,“ říká studentka

23. červenec 2018

Na zahraniční univerzity v libanonském hlavním městě Bejrútu odjíždí každoročně spousta studentů ze západní Evropy i z blízkého východu. Na americké univerzitě tu studovala i Daniela Dlapová, napsala tam diplomku o tom, jak univerzitní studenti vnímají LGBT komunitu.

Daniela nejdřív studovala bakaláře na Vysoké škole ekonomické a chtěla zkusit magisterské studium v zahraničí. Jak sama říká, trochu bez rozmyslu podala přihlášku na blízkovýchodní studia Univerzity v Lundu. „Tenkrát jsem měla nutkavou potřebu hlavně odjet. Měla jsem romantickou představu západní univerzity něco jako Cambridge. A nechala jsem se touhle představou unést a nevyhledala jsem si dostatečný počet informací, třeba od bývalých studentů.“ Co Daniela hodnotí zpětně kriticky?

Prostředí VŠE je podle ní hodně neosobní, od malého institutu ve Švédsku si slibovala rodinné prostředí, mělo to ale svá úskalí. „Člověk si musí uvědomit, že to, že se bariéry mezi učitelem a studentem snižují, nemusí být vždycky úplně nejlepší.“ Podle ní v Čechách převažuje představa Švédska jako vyspělé feministické země, kde se aféry, na které upozorňuje kampaň metoo, stávají zřídkakdy. I tady je ale ještě třeba o sexuálním obtěžování a souvisejících tématech hodně diskutovat.

Americká univerzita v Bejrútu

Díky spolužákům ale byla nakonec za studium ve Švédsku ráda. Poznala tu i pár přátel z blízkého východu. „Když jsem pak jela do Libanonu, tak už jsem měla asi pět libanonských přátel.“ Léto před odjezdem ale strávila v Čechách. Všichni mi tu říkali, jestli se nebojím a co všechno se mi v Bejrútu stane. Takže jsem dopadla tak, že první týden po mém příjezdu do Bejrútu jsem neopustila univerzitní kampus, protože jsem se na základě tříměsíční masáže od lidí z Čech obávala toho, co se mi všechno stane.“

Větším problémem než bezpečnost bylo podle ní třeba bydlení. To je i vzhledem k tomu, že v centru musí bydlet hodně studentů a profesorů z univerzit, hodně drahé. Při špatném stavu dopravy nepřipadá moc v úvahu bydlet dál od centra. A ani to prý není cenově o moc příznivější. Tak je to i se samotným vzděláváním. V Bejrútu jsou vysoké školy většinou soukromé, často západní. Veřejná škola univerzitního typu je v Libanonu jen jedna. Na tu je ale vzhledem k tomu, že je jako jediná finančně dostupná, poměrně složité se dostat. Ostatní soukromé univerzity jsou podle Daniely pro libanonskou střední třídu v podstatě nepřístupné: „Dřív byla americká univerzita v Bejrútu, kde jsme studovala, vnímaná jako něco, co si nemůže dovolit každý, ale více méně to bylo pro střední třídu, která není v Libanonu samozřejmě široká. Teď už se posunulo někam na vyšší střední třídu.“

Na Erasmu na Slovensku u romské rodiny: Antropolog není neutrální, stali se z nás přátelé

Jan Ort vyrazil na Erasmus na Slovensko

Studentský program Erasmus obvykle znamená pobyt v evropské metropoli nebo kampusu. Jan Ort ale odjel do vesnice na východní Slovensko. Ve svém domově ho na deset měsíců přijala romská rodina.  Ze začátku mu kvůli Janově horlivosti nevěřila, že studentem opravdu je. Postupně se z nich ale stali kamarádi. Výzkum ho nakonec nasměroval nejen k sepsání diplomové práce, ale i k dalšímu studiu.  

Velkým tématem je v zemi privatizace. Aktivisti se snaží zabránit privatizaci posledních míst, které jsou ještě veřejné. Kromě parků se jedná například o pláže: „Člověk, co přijede do Bejrútu, si asi nedovede představit, že tam přijede a v okolí nenajde jedinou veřejnou pláž.“

LGBT komunita, které věnovala svoji diplomku, to v zemi jednoduché pochopitelně nemá. Ti z movitějších vrstev si ale užívají většího klidu. „Ve chvíli, kdy se něco stane a vláda si potřebuje zlepšit reputaci, udělá razii na porno kino v nějaké odlehlejší části Bejrútu, nikdy ale nezasahuje v barech, kam chodí lidé z komunity ze střední třídy a třeba turisté.“ Poslechněte si celý pořad!

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.