Přednost mají muži. Historička umění Helena Huber-Doudová o tom, jak se svět architektů bránil ženám

Huber-Doudová je kurátorkou sbírek architektury v Národní galerii. Jak spočítala, mají tam práce 222 mužů architektů a jen 22 žen. Podobně je to v celých dějinách české architektury, známých ženských jmen je jenom pár. Proto Helena a další historičky umění sestavují databázi Ženy v architektuře, která bude už brzy spuštěna. Jsou tam architektky činné od roku 1945 dodnes. Mnoho skoro neznámých.

Na databázi pracují i další odbornice –⁠ kunsthistoričky Klára Brůhová (která je zároveň také architektkou), Petra Hlaváčková, Nikola Zahrádková, Barbora Řepková a architektka Šárka Malošíková. Zkoumaly také dobové časopisy a našly například inzerát z 90. let, kde se hledaly odborníci do Výzkumného ústavu výstavby a architektury: „Přednost mají muži,“ píše se tam.

V Bourání jsme mluvili taky o dějinách diskriminace a předsudků, o tom, jak ženy kombinovaly práci a péči o rodinu a také o tvůrčích dvojicích. „Velká většina žen-architektek fungovala v páru,“ říká Helena Huber-Doudová. Některé ale tímto způsobem zůstaly navždy neviditelné ve stínu svého slavného muže. Které to byly?

Huber-Doudová je také hlavní kurátorkou nové stálé expozice architektury Architektura všem ve Veletržním paláci. Řeč přišla tedy nejen na ni, ale i na další projekty. Některé z nich připravovala i se svým manželem, architektem Robertem Huberem. Jak se model tvůrčí dvojice osvědčil jim? „U nás to není úplně optimální,“ přiznává Helena. S nadsázkou, samozřejmě.

Poslechněte si celé Bourání, tentokrát hlavně o ženách architektkách. Jak kombinovaly práci a rodinu? A proč zmizely z dějin architektury?