Přeprala mě holka a je to v pohodě. Metoda PlayFight učí pracovat se silou i něhou

8. listopad 2022

„PlayFight je hravý zápas, laboratoř lidského chování,“ říká v Balancu Tomáš Wortner, tanečník, performer, lektor a facilitátor. Ve skupině deseti lidí dva uprostřed v kruhu zápasí. Někdy hravě, jindy soutěživě a dravě. Vyvolává to v nich spoustu emocí a témat z jejich života. Kolik mám síly, co už je moc? Dovolím si prohrát, nebo naopak zvítězit? A co když je muži příjemné být hravý v zápasu s jiným mužem?

„Je to prostor od hry k boji, zažíváme hravost, dravost i sílu.“ Ve skupině dostanou šanci účastníci někoho vyzvat, kdokoliv ale může odmítnout. Motivace bývají různé a důležité jsou zažívané emoce. Chci se naučit používat svou sílu, nebo naopak objevit hravost?

Z prostoru zápasu pak máme příležitost přenášet tyto zkušenosti do každodenního života. Překračujeme svoje vlastní, nebo cizí hranice? Dokážeme říci, co chceme? V intenzivním setkání s druhým člověkem zažíváme mnohé, následuje sdílení se skupinou. Skupiny jsou mužské, ženské a smíšené.

„Není to kdo s koho, nejde o to zjistit, kdo je silnější. PlayFight nelze vyhrát.“ Bezpečí je zajištěno prací se skupinou a facilitátorem. Občas dojde k drobnému zranění, natažený sval či pochroumaný palec. I z toho se prý účastníci mohou učit, třeba své limity a kdy se přepínají. K vážnému úrazu došlo jen jednou. To se může stále ale i při běžném cvičení ve fitku.

Metoda může být dobrá i pro páry. Posilovat vztah, hravost i kontakt s tělem, ale i učit se a přijímat další stránky svého partnera nebo partnerky. Jaké to je sledovat, když váš partner zápasí s někým jiným, užívá si to a třeba i přitom zažívá mnoho něhy a radosti?

Poslechněte si celý rozhovor o metodě PlayFight, hravém zápasení pro sebepoznání a seberozvoj.

autor: Petr Bouška
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.