Řemeslníků je málo, ale tažení proti humanitním oborům a gymnáziím problémy průmyslu nevyřeší

Učeň, střední odborné učiliště, řemeslo, (ilustrační foto)
Učeň, střední odborné učiliště, řemeslo, (ilustrační foto)

Máme moc gymnázií, máme příliš humanitně orientovaných oborů na vysokých školách. Tak zní argument kapitánů průmyslu, kterým i o prázdninách kazí spaní nedostatek řemeslníků. Klesající zájem mladých lidí o vyučení přitom má řešení. Ale úplně jiná než bájný státní zásah do počtu gymnázií či humanitních oborů na univerzitách, které průmyslníkům už tradičně leží v žaludku. Znamená to ale hodně práce a je otázka, zda náš průmysl skutečně kvalitní absolventy škol vůbec chce.

Naposledy nezájem projevil Vladimír Dlouhý, který po kariéře v Prognostickém ústavu, Klausově vládě a globální bance Goldman Sachs nyní šéfuje Hospodářské komoře. Zástupce českých podnikatelů v DVTV zase přednesl omšelý nápad, že by se vzdělávací systém měl jaksi „pootočit“ a přizpůsobit se podnikatelům. Džin svůdného centrálního plánování zase vykoukl z lahve ven.

Na lidové notě se šéf komory vzápětí vysmál statistikám. Ty mimo jiné říkají, že počet gymnázií u nás nijak nepřevyšuje evropský standard, zato počty učňů ano. Čísla vznešených institucí z hlavních měst na něj prý neplatí. To je vzhledem k jeho dosavadní úspěšné dráze plné velkých čísel s podivem. On ale nyní prý jezdí za podnikateli a z jejich stesků si skládá vlastní mozaiku skutečnosti.

Prolomit vlny: Je důležitější naše zdraví nebo prosperující agrokorporace? Česko stále nezná odpověď

Postřik (ilustrační foto)

Svět nedávno obletěla zpráva, že často používaný herbicid Roundup může způsobovat rakovinu. Spletité kauzy spojené se zákazem a opětovným povolením přípravků obsahujících rizikovou látku glyfosát probíhají i v Česku. Ivo Bystřičan se ve svém komentáři zamýšlí, proč u nás k zastavení nadměrného používání herbicidů chybí politická vůle.

Podnikatelům však prokazuje medvědí službu. Ironizované statistické instituce vědí a říkají velmi jasně, jak je tomu nejen s gymnázii, ale i s řemeslem a učňovským školstvím. Veřejně dostupná data totiž jen dokládají oprávněnost nářků podnikatelů a průmyslníků. V letech 2005 až 2018 podle oficiálních čísel klesl počet absolventů učňovských oborů o polovinu, to samé se odehrálo v počtu absolventů řemeslných oborů. Není důvod zpochybňovat, že je to problém.

Největší propad zažívají obory jako pokrývač, karosář, autoelektrikář, zedník, řezník a uzenář, malíř a lakýrník, truhlář nebo čalouník. Za patnáct let ubylo přes šedesát procent absolventů takových oborů ročně. Je jasné, že to průmyslu a podnikání v konjunktuře bude způsobovat velké potíže. Podnikatelé nemají důvod si vymýšlet. Stačí i jen pohled do rozsáhlé pracovní inzerce, nabídek úřadů práce i na výši nabízených mezd.

Učeň, střední odborné učiliště, řemeslo (ilustrační foto)

Záhadou je, proč si místo úvah o domnělé ničivosti humanitního vzdělání lídři průmyslu nepoloží jednoduchou otázku, proč žáci nechtějí na učňáky jít. A dále, jak to řešit jinak než krkolomnými snahami o omezení nabídky jiného vzdělávání. Odpověď není složitá. Mladí lidé správně tuší, že většina učilišť jim nabízí jen velmi omezenou životní perspektivu a v zájmu průmyslu dělá z lidí jen jednostranně zaměřenou pracovní sílu.

Pozoruhodné je, že ze strany průmyslu už mnoho let nezaznívá nic konkrétního o tom, co by absolventi škol vlastně měli umět. Jako by šlo čistě jen o počty lidí, kteří mají zaplnit fabriky a provozy. Čeká se od nich jen to, že budou k dispozici a budou dostatečně loajální, aby kola výroby hladce šlapala. Loajální budou zejména tehdy, když nebudou mít příliš na výběr, kam odejít, protože jejich kompetence bude končit tím, co je naučila samotná firma. A školy mají být od toho, aby jim dodávaly masu pracovníků.

Bez práce od nevidím do nevidím nemáme smysl života. Kdy v Česku padne modla workoholismu?

Workoholismus - práce - kancelář

Už v roce 1930 předpovídal John Maynard Keynes ve svém eseji Ekonomické možnosti pro naše vnoučata, že 21. století přinese patnáctihodinový pracovní týden a pět dnů volna. Tak daleko sice nejsme, ale v posledních letech se kromě minimálního nepodmíněného příjmu jako reálné přetřásá i téma třídenního víkendu, který by do firem měl přinést více výkonnosti a osobní spokojenosti. Realizace této zdánlivé utopie je na dosah, pokud se ovšem nezeptáte Cyrila Höschla...

Průmysl a podnikatelská sféra prostřednictvím svých zástupců typu Vladimíra Dlouhého jen ukazují, jak malý zájem mají o inovace a skutečný pokrok, který bez nich není možný. Oproti zemím západní Evropy i v období konjunktury pokulháváme v produktivitě práce, kterou se koneckonců někdy vysvětlují i nesrovnatelně nízké mzdy. Inovace ohrožují zaběhané a pohodlné metody a tím se dá vysvětlit i zášť vůči humanitním oborům, které jsou ze své podstaty vůči mrhání lidským potenciálem kritické.

Užitečnost škol nespočívá v tom, že absolventy nominálně zaplní místa v provozech. Jejich smyslem je vést mladé lidi k tomu, aby se dokázali orientovat a obstát v dnešním světě, což obnáší celý vějíř kompetencí. Na prudce proměnlivém trhu práce totiž dlouhodobě nezaručí nic ani stát, ani jednotliví podnikatelé, ani Vladimír Dlouhý. Čím dříve si to lidé zastupující podnikatele a průmyslníky uvědomí, tím dříve budou schopni takto dobře míněným tlakem být skutečnými partnery školství, které jim nakonec bude k užitku.

Jak řešit nedostatek pracovních sil v českém průmyslu a proč není dobrým řešením boj proti gymnáziím a humanitním univerzitním oborům? Poslechněte si komentář Ivo Bystřičana.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

Spustit audio
autor: Ivo Bystřičan

Související