Rodiče i děti vzteklouni? Nejste horší lidé, hněvu je třeba naslouchat stejně jako smíchu či pláči

19. únor 2020

„Vztek je emoce a je důležité pochopit, k čemu slouží,“ říká na úvod Houpaček o vzteku psycholog Adam Táborský. „Pomocí hněvu dochází k aktivování obranné reakce, k vytyčení našich hranic. Dochází k pocitu ohrožení našich hodnot a v tu chvíli se spouští reakce, která nás upozorňuje, že je něco v nepořádku.“ Vidíte rudě a máte pocit, že se to děje příliš často? Možná je třeba si více naslouchat. A svým nasupeným dětem nezapomeňte připomenout, že kvůli vzteku nejsou horší lidé.

Vztek je pěkně uncool emoce. Na rozdíl od pláče nebo smíchu u ostatních lidí moc nevyvolává empatie a nemůžete čekat, že se k vašemu záchvatu zuřivosti někdo blahosklonně připojí, položí vám ruku na rameno, a až dokřičíte, řekne vám: „Já vás chápu.“ Možná i proto vztek často podrobujeme cenzuře. Neřešíme, kde se v nás vlastně vzal. Myslíme si, že nás rozčílilo, jak si dítě nalilo čaj do misky s cereáliemi. A nenapadne nás, že jsme se už probudili napružení. Blbá nálada přitom ke vzteku nemá vůbec daleko, dá se říct, že jde jen o první stupeň škály hněvu. Když ji nebudeme včas řešit, někoho čeká nespravedlivé „sprdnutí“. 

Adam Táborský

Jak se ho vyvarovat? „Je důležité sledovat biografii svých emocí,“ říká Adam Táborský, „to, jak se vyvíjím v průběhu času. Jak stárneme, rozšiřujeme si repertoár strategií, jak se se vztekem vypořádáváme.“ Stručně řečeno – na vztek docela dobře funguje obyčejný deník emocí. Co mě naposledy naštvalo? A kdy se mi naposledy podařilo vztek nějak ustát a někomu neublížit? Čím lépe svoje reakce budu pozorovat, tím lépe budu moci své chování vysvětlovat i dětem. 

A co vlastně dělat, když zuří děti? Poslechněte si Houpačky o vzteku s psychologem Adamem Táborským.

autor: Jonáš Zbořil
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.