Rodiče i děti vzteklouni? Nejste horší lidé, hněvu je třeba naslouchat stejně jako smíchu či pláči
„Vztek je emoce a je důležité pochopit, k čemu slouží,“ říká na úvod Houpaček o vzteku psycholog Adam Táborský. „Pomocí hněvu dochází k aktivování obranné reakce, k vytyčení našich hranic. Dochází k pocitu ohrožení našich hodnot a v tu chvíli se spouští reakce, která nás upozorňuje, že je něco v nepořádku.“ Vidíte rudě a máte pocit, že se to děje příliš často? Možná je třeba si více naslouchat. A svým nasupeným dětem nezapomeňte připomenout, že kvůli vzteku nejsou horší lidé.
Vztek je pěkně uncool emoce. Na rozdíl od pláče nebo smíchu u ostatních lidí moc nevyvolává empatie a nemůžete čekat, že se k vašemu záchvatu zuřivosti někdo blahosklonně připojí, položí vám ruku na rameno, a až dokřičíte, řekne vám: „Já vás chápu.“ Možná i proto vztek často podrobujeme cenzuře. Neřešíme, kde se v nás vlastně vzal. Myslíme si, že nás rozčílilo, jak si dítě nalilo čaj do misky s cereáliemi. A nenapadne nás, že jsme se už probudili napružení. Blbá nálada přitom ke vzteku nemá vůbec daleko, dá se říct, že jde jen o první stupeň škály hněvu. Když ji nebudeme včas řešit, někoho čeká nespravedlivé „sprdnutí“.
Jak se ho vyvarovat? „Je důležité sledovat biografii svých emocí,“ říká Adam Táborský, „to, jak se vyvíjím v průběhu času. Jak stárneme, rozšiřujeme si repertoár strategií, jak se se vztekem vypořádáváme.“ Stručně řečeno – na vztek docela dobře funguje obyčejný deník emocí. Co mě naposledy naštvalo? A kdy se mi naposledy podařilo vztek nějak ustát a někomu neublížit? Čím lépe svoje reakce budu pozorovat, tím lépe budu moci své chování vysvětlovat i dětem.
A co vlastně dělat, když zuří děti? Poslechněte si Houpačky o vzteku s psychologem Adamem Táborským.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
