S Ježíšem Kristem vedu dialog, máme společný smysl pro humor, říká herečka Simona Babčáková

2. červen 2024

Simona Babčáková je nejen známá herečka, lektorka a moderátorka, ale také žena s bohatým duchovním životem. Považuje se za součást Boha, cvičí jógu, má v srdci aktivovaného Krista i Buddhu a tančí extatické tance. V Hergot!u se mimo jiné rozpovídala i o své plánované delfíní dovolené.

Duchovně hledat začala Simona už ve 12 letech. Na této cestě ji doprovázely také sci-fi, dobrodružné a fantasy knihy. I díky těmto knihám a bujné představivosti prý v lidech rozeznává různé magické bytosti. Mám ochotu vidět ve světě fantazie a věřit v magii a baví mě komunikovat s realitou a testovat, jestli to funguje. Vidím trolly, vidím elfy nebo vidím lidi jako různá zvířata.

Přestože je Simona ke katolické církvi kritická, k Ježíši Kristu měla vždy blízko a je s ním v kontaktu. Komunikuji i přímo, kdykoliv se potřebuji v průběhu dne na něco zeptat. Vesměs jsou to s Ježíšem velmi vtipné dialogy, máme společný smysl pro humor, říká Simona. Naopak s Pannou Marií mají prý rozhovory jinou kvalitu.

Simona má zrovna před sebou i speciální delfíní dovolenou, která má na programu jógu, vizualizaci, čakrové dýchání nebo extatický tanec. Já si plním sen po 30 letech, kdy mě zajímá pole delfíního vědomí a jsem zvědavá co udělá moje pole vnímání s tímto polem vnímání. Kromě toho se Simona těší také na tanec, který je jí blízký v jakékoliv formě.

Jakým rituálem Simona začíná den? Proč má tak blízko k mechům? A jak si hledala vztah k Bohu? Dozvíte se v Hergotu!

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.