S osmiletým synem do džungle & porodit dítě na palubě na moři. Rodiče cestovatelé s potomky doma nezůstávají

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dům šamana, vesnice Ugai, ostrov Siberut, Mentawaiské ostrovy, jižní Sumatra

Cestovat s dítětem má své limity, přesto se novopečení rodiče nemusí vzdát snů o dálkách. Ani extrémnější cestování do exotických destinací není s dětmi nemožné. Pro magazín Houpačky vyzpovídal Dalibor Zíta tři různé otce cestovatele. Od kapitána lodi, který s rodinou brázdí oceány, přes otce, který sbalil osmiletého syna a odvezl ho do džungle kvůli „mužskému zasvěcení“, až po rodiče, kteří strávili s malým dítětem půl roku na cestě v obytném autě.

Martin Čáslavka vyrazil se svým osmiletým synem Kristiánem do Indonésie. Cesta měla sloužit u jeho syna jako „přechodový rituál“, který vyznačuje přechod od chlapectví k mužství. „Bylo to včetně šplhání po liánách, průtrže mračen, kdy se z cest stávají jílové řeky, kterými se valí hlína,“ vypráví. 

Po cestě potkali orangutany a navštívili místního šamana, v druhé části cesty u indonéských ostrovů zase plavali se žraloky. Martin je zkušený cestovatel a v džungli v jihovýchodní Asii už před tím několikrát byl. „Všude, kde cestujete, byste měli dodržovat pravidla, která vám řeknou místní, a když je dodržujete, tak je to cestování bezpečné,“ vysvětluje. Kristián se prý z Indonésie vrátil sebevědomější, cesta otce se synem sblížila a pomohla jim vytvořit si vlastní styl humoru a komunikace. 

Plachetnice s dětmi na palubě

Kapitán Clemens Gabriel Oestereich si v roce 1995 koupil loď Infinity a k té si kromě posádky také v rychlém sledu spolu se ženou Sage pořídili 5 dětí. Některé se narodily přímo na palubě lodi, dcera Chloé u Fidži a Rhianna v Thajsku. Cestování je v podstatě jejich život. „Evropě stále říkají ostrov,“ vysvětluje Clemens, jak jeho děti vnímají Amsterdam, kde v současné době už přes rok kotví. „Každá pevnina je pro ně prostě další ostrov, princip státu je jim trochu cizí,“ vysvětluje s úsměvem. 

S rodinou na plachetnici na arktické Severozápadní cestě

S rodinou proplul dokonce arktickou Severozápadní cestou, a to v době, kdy to v minulosti bylo kvůli ledu nemožné. Chtěli tak upozornit na pokračující globální oteplování. O jejich plavbě brzy vyjde dokumentární seriál. Jeden film už Clemens natočil se svou posádkou (tehdy na chvíli bez dětí) u Antarktidy. Jmenuje se Sea Gypsies, při této plavbě zase pomáhali překazit ilegální lov velryb

Podle Clemense není jeho rodina rozhodně ojedinělá: „Řekl bych, že už je dokonce tisíce rodin, které plují s dětmi různě po světě. Ze začátku si vyberou nějaké jednodušší a bezpečnější trasy, vypraví se třeba na rok nebo rok a půl, a pak se z toho stane postupně třeba pět nebo šest let na lodi.“ 

Kapitán Clemens a jeho rodina také svou poslední velkou plavbou symbolicky zahájili ustavení své organizace na ochranu životního prostředí Earth Today, když v arktickém ledu vztyčili vlajku planety Země. Od roku 1995, kdy se Clemens s rodinou na lodi plaví, už totiž mohli vidět drastické dopady globální změny klimatu a vymírání živočichů. V mořích, kde dříve mohli chytat ryby každý den, není dnes ani mřenka, hladina moře na ostrovech se zvedá a námořníci změny klimatu cítí doslova na vlastní kůži.

V obytném autě se dá cestovat levně a dlouho, i když pomalu

Méně extrémní cestovatelé jsou Matyas Karel Pech a jeho žena Viktorka. Ti se na zimu se synem Kasiánem nastěhovali do obytného auta a půl roku žili na cestě po Evropě. Odjeli do Španělska a Portugalska a tam také zažili letošní koronavirovou krizi, během níž se vrátili domů do Česka. Na pokrytí nákladů na spokojené cestování jim údajně bohatě stačil příspěvek na dítě a občasné pouliční umělecké vystoupení. 

Dokonce jim nedělalo ani problém takto cestovat během koronakrize. Téměř jim to prý situaci nezkomplikovalo. „My už jsme tehdy byli v Portugalsku. V Lisabonu bylo znát, že je méně lidí na ulici, fronty před obchody a roušky. Takže jsme se sbalili a jeli jsme se ukrýt do přírody. Tábořili jsme u vodopádu s jezírkem,“ vysvětluje Matyas Karel. Údajně ani cesta zpět přes zavřené hranice do české karantény nebyla příliš problematická, jen občas museli objet nějaký uzavřený přechod. 

Vnímají nějaká omezení při cestování s tak malým dítětem? „To omezení je hlavně v hlavě. Je to o tom, jak si to člověk udělá a do čeho má odvahu jít. Nejtěžší je ten první krok, pak už to jde samo,“ říkají Viktorka a Matyas Karel.

Jak cestovat s malým dítětem v obytném autě a hledat místa na přespání? Jak na náročnějších cestách nepřenášet strach a obavy na své dítě? Na co si dávat na cestách v exotických destinacích pozor? Kolik toho osmiletý kluk zvládne ujít v džungli? Poslechněte si ze záznamu cestovatelské Houpačky s Daliborem Zítou!

 

Spustit audio
autor: Dalibor Zíta

Odebírat podcast

Související