Sedmdesátky nejsou náhoda! Orient o své pouti směr Redwood

„Nebylo to tak, že bychom chtěli vysloveně mít klasickou kapelu, ale chtěli jsme víc hrát na nástroje a objevovat jiné zvuky, než jsou ty syntetické,“ popisuje Lukáš Polák, vedle Tomáše Vondry druhý zakládající člen Orientu, cestu od elektronické podoby debutu V, který vznikal právě ve dvojici, k značně rockovějšímu opusu Redwood.

Kluci oprášili kytary, Tomáš dokonce trumpetu a sestava se zároveň natrvalo rozšířila o bubeníka Patrika Šafránka a baskytaristu Andreu Rottina. Ten se nahrávání v Lukášově, tehdy vznikajícím studiu v Kasárnách Karlín, ještě neúčastnil. U tvorby alba, které bylo pro mnohé posluchače svým žánrovým skokem velkým překvapením, byl basák Ondřej Šponer.

I když hudebně došlo k zásadním proměnám, jisté věci se Orientů drží dál. Ať už to jsou texty, obsahující spirituální prvky i intenzivních dojmy z výletů do přírody po čas covidu, i tentokrát se rozhodli výběru obalu alba sáhnout po obrazu. Proč padla volba právě na dům v plamenech od malířky Dominiky Dobiášové a jak vnímají propojenost obrazů se svou vlastní hudbou?

Co Orienti chystají do budoucna? Jak se proměnil tvůrčí proces u alba Redwood a za jakých okolností se nahrávalo? Jaká historka se váže k onomu oprašování trumpety? Kde se nachází spirituální vřídlo textů, za nimiž stojí Lukáš s Tomášem? Proč se opět objevil na přebalu obraz? Jaké další hudební projekty mají členové na svědomí? Jaké české kapely mají Orient nejradši? A co je s těmi 25 Eury? Poslechněte si celou Špínu ze záznamu!