Singles, mingles, friends with benefits. S režisérkou Janou Počtovou o dokumentu o otevřených vztazích

12. listopad 2018
Z filmu Snílci Bernarda Bertolucciho

„Pracovní název mého nového snímku je Šťastně až na věky,“ říká v rozhovoru pro Kvér dokumentaristka Jana Počtová. „Myslím, že to přesně vystihuje to, o čem chceme točit. Ráda bych vytvořila mozaiku příběhů novodobých partnerských vztahů. Budeme se v dokumentu věnovat i tomu, jak se změnily role mužů a žen.“ Jana pro svůj vznikající snímek teprve shání protagonisty. A můžete se ozvat i vy!

Ty jsi před rokem natočila film Nerodič, který se týká dnešních podob rodičovství, případně i rozhodnutí nemít dítě. S jakými reakcemi ses zatím ze strany publika setkala?

My jsme měli premiéru zhruba před rokem, takže už spousta reakcí přišla. Já si myslím, že byly veskrze pozitivní. Lidi na tom snímku zaujala hlavně intimita, která se nám podařila přenést na plátno. Za to jsem vděčná především protagonistům, kteří se mi při natáčení otevřeli. Jednotlivé reakce byly ale naprosto nepředvídatelné. Myslela jsem, že budou diváci negativně reagovat na pár leseb, které ve filmu hrají. Nakonec se ale ukázalo, že to pro ně není nic šokujícího. I přesto, že tam máme explicitní scénu, při které dochází k oplodnění jedné z partnerek. Paradoxně se nejvíc vymezovali vůči ženě, která jako single matka adoptovala dvě děti a postupem času to kvůli určitým okolnostem přestala zvládat.

Já jsem měl z dokumentu Nerodič pocit, že do něj dáváš kus sebe. Že v sobě něco tím snímkem řešíš. Je to jen můj pocit?

Je to pravda. Ve svých filmech se vždycky snažím najít něco, co se dotýká mě osobně a o čem sama přemýšlím.

A co ti ten snímek přinesl?

Děti ještě nemám. (Smích) Ale myslím, že jsem se nějakým způsobem hodně uklidnila. Bylo zajímavé poznat ty různé formy a přístupy, jak se lidé vyrovnávají s tím, že svým způsobem nenaplnili obecnou představu toho, jak by rodina měla vypadat. Došlo mi, že ať se stane cokoliv, tak je v životě běžné některé bitvy prohrávat a některé vyhrávat.

Cestovala jsi s tím filmem i mimo Českou republiku?

Ano. Poslední projekci jsme měli v Rusku, což bylo docela zajímavé. Mě to ani nenapadlo, ale je pravda, že třeba vztah ke stejnopohlavním menšinám je tam známý fenomén. Když jsem tam jela, tak mě všichni upozorňovali, ať si dávám pozor na té projekci. Rodiče se o mě báli. Říkali, ať si dávám pozor, ať mě třeba někdo nesejme za rohem. (Smích)  Musím ale říct, že nakonec i tam byly reakce veskrze pozitivní. Upřímně, na dokumenty kouká bublina lidí, která je svým způsobem vzdělanější.

Tvůj nový snímek by se měl věnovat novým podobám partnerství. Čemu konkrétně?

Já se snažím pokaždé vytvořit mozaiku příběhů, které jsou zdánlivě netypické. Jde o formy vztahů, které ve většinové společnosti fungují, akorát se o nich ještě nemluví. V novém snímku se budu věnovat novým sociologickým termínům, jako jsou singles, mingles, friends with benefits a tak podobně.

Aktéry do svého dokumentu teprve sháníš. Kdo se může přihlásit a kam?

Sháníme například lidi, kteří se svobodně domluvili na tom, že budou mít otevřený vztah, sháním lidi, kteří žijí v polyamorním vztahu, nebo třeba lidi, kteří se snaží seznámit se s někým přes internet nebo různé seznamovací aplikace. Nehledám žádné extrémy, snažím se najít úplně obyčejné lidi, kteří se rozhodli žít ve formě vztahu, která není společensky zcela uznávaná. Případní zájemci se můžou přihlásit na facebookové stránce Šťastně až na věky

Víte, kdo jsou to mingles? Procvičte si s námi slovníček otevřených vztahů! Kvér se kromě rozhovoru s dokumentaristkou Janou Počtovou zabývá i queer filmovým festivalem Mezipatra, který je v těchto dnech v plném proudu. Bára s Filipem vám doporučí snímky, na které byste se měli zajít podívat. Poslechněte si celý pořad!