Slova, slova, slova a meditace. O setkání judaismu a buddhismu s hebraistou Alešem Weissem

„Židovští učenci nebyli odtrženi od světa – četli noviny, zajímali se o geografické spisy. Kdybyste si projeli noviny z 18. století, tak byste byli překvapeni, o jakých věcech se v nich psalo. Psalo se třeba o dalajlámovi,“ vysvětluje Weiss, jak se tehdy judaismus s buddhismem setkal. Počáteční vnímání buddhismu jako modloslužby sloužilo judaismu především jako nástroj polemiky a sebedefinice. Toto pojetí se začalo v evropských intelektuálních vrstvách měnit se začátkem 19. století.

Vztah některých proudů judaismu k buddhismu se začal ještě více měnit s příchodem buddhistů do Evropy a Ameriky na přelomu 19. a 20. století. „Najednou to bylo živé setkání s lidmi. Buddhismus má velmi zajímavý příběh na Západě, protože se o něm mluvilo téměř dvě stě let předtím, než tady byly první buddhistické komunity,“ vysvětluje autor knihy počátek zásadního obratu.

Cesta ve vnímání buddhismu jako spirituality plně kompatibilní se specifickým pojetím judaismu byla započata. Jednalo se ovšem o buddhismus, který většinou ponechával stranou devocionalitu. Soustředil se především na meditaci. „Důraz na slovo, pořád samá slova, slova, slova, tak to lidé vnímali, a přitom absence introspekce, meditace, hlubšího ponoru do sebe,“ popisuje Weiss, proč se někteří židovští věřící začali obracet k buddhismu.  

Jaký je příběh buddhismu na Západě? A jaký vztah má judaismus s buddhismem? Poslechněte si nový Hergot!.