Slovo aktivista dělá z občana nepohodlný živel. Média by měla přestat používat škodlivé nálepky
Když nedávno ve Chvaleticích v rámci Klimakempu probíhala blokáda elektrárny, dorazila tam i paní Olga z Pardubic, která protest podpořila sousedským gestem. Blokádníkům přivezla pekáč domácích buchet. Zařadila se tak mezi ty, které média označují téměř bezvýhradně jako protestující „ekology a aktivisty“. Na jejím činu jde vidět, jak je toto označování mylné a škodlivé. Vyčleňuje totiž klasické občanské jednání kamsi do sféry radikálna a domněle protispolečenských proudů.
Proti těm je veřejnost vysazená. V internetových diskusích spousta debatujících posílá demonstranty z Chvaletic tu zpátky na stromy, tu zase do škol a do práce, něco v životě dokázat a pak teprve mluvit, doporučuje jim odpojit se od zásuvek a třít liščí ohony, uklidit si svůj squat nebo holobyt a vůbec sedět doma a nemontovat se do seriózních záležitostí. Samotné označení aktivismus sice není ve své podstatě negativní, ale právě tak se v českém veřejném diskursu používá. Z aktivního občanství se dělá aktivismus a z něj zase nepřijatelný nátlak, který je v zájmu zachování řádu nutné odkázat do patřičných mezí.
Na Klimakempu spojujeme aktivisty s místními lidmi, říkají organizátoři
Místo letošního Klimakempu, obec Veltruby, nevybrali organizátoři náhodou. Leží totiž nedaleko tepelné elektrárny Chvaletice, která před nedávnem zažádala o výjimku z emisních limitů rtuti a oxidů dusíku. Aktivisté se snaží navazovat na odpor místních lidí: „I tady jsme kvůli tomu, že starosta nesouhlasí s tím, že továrna Chvaletice se chová jako novodobý feudál,“ říká jeden z organizátorů Mikuláš Černík. Jak takový Klimakemp vypadá a co se na něm můžou účastníci dozvědět?
Na takovou situaci bylo zaděláno dlouho. Snad už od doby, co samotná změna režimu proběhla bez většího nasazení a přičinění obyvatel. Už rok poté se terčem posměchu i urážek stávali ekologičtí aktivisté, kteří protestovali u ekologicky katastrofálních Novomlýnských nádrží a tím si vysloužili dnes už tradiční nálepku ekoteroristé. Aktivní občanství a aktivismus jako by nepatřily ani do nového režimu. Jednou jsme nabyli svobodu vlastnit majetek a podnikat, tak proč si někdo dovoluje ještě něco chtít.
K tomu výrazně přispěla tajná služba, která už od 90. let mívala ekologické organizace na seznamu extremistických hnutí, monitorovala je a policie se k nim podle toho při veřejných protestech chovala. Média tomu přitakávala přejímáním policejní rétoriky a nenechala toho dodnes. I když v současných vyhrocených klimatických časech většina novinářů psala a natáčela o chvaletické demonstraci a blokádě překvapivě věcně, aktivisty a ekology se to v palcových titulcích jen hemží.
Ať už je to vědomé a zamýšlené, či nikoli, snímá to z tématu společenský význam a občanskou relevanci. Jako by se nevyargumentovaná výjimka krajského úřadu Pardubického kraje umožňující vypouštět miliardářově elektrárně nadlimitní množství oxidů rtuti a uhlíku společnosti netýkala. Jako by šlo jen o libůstku v hlavách pomýlených jedinců, kteří bůhvíproč zdůrazňují lidské zdraví a stav životního prostředí.
Veřejnosti mohou být motivace protestujících spoluobčanů ze spousty důvodů nesrozumitelné. Opravdových aktivistů je v postkomunistických zemích ve srovnání se Západem stále poměrně málo a veřejnost si na ně nezvykla jako na běžný demokratický jev. Jedná se také spíše o mladé lidi, kteří se pro plná občanská práva v očích starších generací dostatečně nekvalifikovali hypotékou, vlastní rodinou či dostatečným počtem let v zaměstnání. Protesty a blokády se navíc často týkají složitých a odborných problémů, ve kterých neumíme spatřovat kontury veřejného zájmu.
K tomu se dá přidat teritoriální našinectví, které odmítá, aby se k problémům vyjadřovali a v příslušných lokalitách protestovali ti, kdo tam sami nebydlí. A nakonec je tu médii a politiky léta posilovaná představa, že aktivnímu občanu stačí, aby přišel na demonstraci, a je z něj skoro bez práce ekolog a aktivista. Ekologem je ale jen ten, kdo je odborníkem v dané vědní disciplíně, aktivismus zase znamená intenzivní činnost mající širší cíl a hlavně podíl na samotné organizaci aktů. Pouhá účast na protestu z občana ekologa a aktivistu prostě nedělá.
Kdyby média místo udílení nepřípadných nálepek v titulcích psala, že před chvaletickou elektrárnou protestovali občané, časem by se veřejnost ke společenským problémům mohla stavět jinak a brát je za své. Takovými totiž ve skutečnosti jsou. Příležitostí k tomu vzhledem k eskalující klimatické krizi zasahující nejen ekology a aktivisty bude jistě dost.
Proč má v Česku pojem aktivista stále negativní náboj a co všechno může způsobit neopatrné mediální nálepkování? Poslechněte si komentář Ivo Bystřičana.
Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
