Střípky z českého online šovinismu: Jsem velmi pro humor, jen když není o mně
Přelom roku byl v zorném poli mých sociálních sítí lemován několika „nešikovnými“, v horším případě creepy posty, které si braly na mušku ženy. Každý jejich pisatel je jiný a každý z těchto postů patří do jiného kruhu Dantova pekla. Jedno mají ale společné – jejich autoři se v reakci na kritiku ohání svobodou slova.
Těsně po Vánocích sdílel na Facebooku fanoušek čaje gyokuro, analytik a komentátor dění kolem koronaviru Petr Ludwig, kterého si za mnoho věcí velmi cením, následující humor – screenshot neznámého uživatele Facebooku s textem: „Po mnoha neúspěšných pokusech najít ve vládních nařízeních logiku jsem na ni zcela rezignoval a snažím se teď na celý systém hledět jako na ženu.“ Datový analytik nad obrázek přidal: „Geniální moudrost lidu. Jak pojmenovat iracionální systém PES se všemi vnitřními rozpory a nepředvídatelností? … FENA.“
Čtěte také
Poté se do něj na síti decentně i vulgárně pustil shluk lidí – nepřekvapivě, protože je sledován desetitisíci uživateli. Příspěvek nejprve hájil, pak jej smazal, vyhrožoval, že se kvůli šikaně odhlásí z Facebooku, aby se tam vzápětí zase vrátil. Ironií je, že po boomersky ohraném vtipu o iracionalitě žen sám analytik zareagoval tak iracionálně. Je třeba uznat, že se následně omluvil, všechna čest. Z celé situace tak vyvázl jen s lehkým trapasem. Jak napsal na Facebooku novinář Petr Bittner (parafrázuji): takové výroky každopádně nechci zakazovat, ukazují nám totiž, kdo jsou pisatelé.
Novinář Radek Bartoníček nedávno v reakci na příchod moderátorky Daniely Písařovicové do DVTV, která je teď součástí téhož mediálního domu jako on, na svůj twitterový účet napsal: „Jako odkládal jsem to stříhání a umývání fakt hodně dlouho – na home office není tolik potřeba :-)) Ale teď už nemůžu :-) :-) :-) Až vstoupí do naší budovy Economie ONA, budu vymydlený a vymazlený jako…, jako…, jako… Jiří Ovčáček :-) :-).“
Pokud by zmíněné řekl v hospodě mezi partou kamarádů, možná nikdo neřekne ani ň a taky se o tom nikdo nedozví. Bartoníček se po několika slušných reakcích upozorňujících, že tweet může působit nevhodně a neprofesionálně, bránil s odkazem na svobodu slova a na cancel culture. Nakonec se jako ublížený evangelista nekorektního humoru z Twitteru demonstrativně odhlásil.
Trochu jiný případ, ale z podobné kategorie, je předvánoční reakce správce sociálních sítí a specialisty komunikace Národní knihovny ČR Petra Kukala, maybe opojeného vaječňákem, na tweet režiséra Jiřího Stracha o plánu točit s herečkou Vicou Kerekes: „Strašně Vám závidím, Jiří. Úplně fyzicky mě to bolí: Tu možnost dotknout se třeba jen desky stolu, na níž spočinula ruka Vicy Kerekes.“
Možná jde o ironickou nadsázku, říkáte si. Jenže to by autorství tweetu nesmělo patřit Petru Kukalovi. Někdejšímu mluvčímu Filozofické fakulty UK, kromě jiného známému pro své přirovnání žen v rouškách k „perským princeznám“ a vzkaz, že i tak jsou krásné. Aby bylo jasno, nepohoršuji se nad celou věcí morálně. Proč je ale potřeba zahlcovat veřejný prostor oslizlou konverzací?
Čtěte také
Každý rozumíme textu a jeho sdělení různě. Přeji autorům (nejen šovinistických) textů svobodu slova, ale i sílu a ochotu nést následky v podobě zamračených nebo zvracejících emojis. Slova zcela určitě nejsou jen kapky deště a mají velký vliv, o to víc, pokud pochází z klávesnic a mozků veřejně známých osobností. Sociálním sítím můžete vyčíst hodně, pořád ale fungují jako demokratizační nástroj, v tomto případě těch, kteří jsou boomerskými vtípky popuzeni.
Hranici humoru má podobně jako lechtivá místa každý jinde, o to ale nejde. Sdílejte si klidně pentagramy nebo vtipy o dívce Blesku, ale buďte připraveni na spravedlivý hněv těch, kterým to připadá stejně passé jako kouřit v kanclu.
Jak se na českém internetu daří sexistickému humoru a jak jeho autoři reagují na kritiku, si poslechněte v glose Zuzany Fuksové.
Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autorky.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.