Studenti historie: Ironie je součástí našich životů, měla by být i součástí dějepisu ve školách

Kateřina Sixtová a Martin Babička
Kateřina Sixtová a Martin Babička

Na netradičním historickém workshopu s názvem Dějiny a ironie studenti ukázali, jak můžou Simpsonovi nebo internetové memy posloužit v hodinách dějepisu. Kateřina Sixtová a Martin Babička navázali na tradici historických dílen na Filozofické fakultě, které mají za cíl propojit studenty historie s učiteli dějepisu. Ironie je podle nich součástí běžné mezilidské komunikace, a proto by neměla chybět ani ve školních třídách.

„Nechtěli jsme jen sedět v archivu a probírat se hromadami materiálů,“ říká Kateřina. K uspořádání workshopu je inspirovalo mimo jiné jejich studijní zaměření, kterým jsou paměťová studia. Jak říká Martin: „Paměťová studia, na rozdíl od historie, neinterpretují to, co se stalo, ale zajímají se o minulost, jak ji vnímáme dnes.“ Martin historika vnímá jako někoho, kdo by měl svým způsobem propojovat akademický svět s veřejnou sférou. „Hodně se to dělá v Německu, pod pojmem public history, tedy veřejná historie.“ Dílny podle nich mají vytvořit prostor, kde se studenti a studentky setkávají s lidmi z praxe, kteří učí dějepis. „I samotní učitelé kvitují, že to není klasické školení, kde jim někdo přednáší, ale že je tam živý dialog s někým, kdo teď historii studuje a kdo na ni má třeba i jiný názor něž oni.“ Takový internetový mem může být podle nich pro většinu žáků přístupnější než například karikatura z 19. století.

Martin s Kateřinou si do studia přinesli i materiály, se kterými při workshopech pracují. „Tak třeba tady mám jedno video ze Simpsonů, ve kterém Lisa zjistí, že Jebediáš Springfield, který je takový jejich praotec Čech, nebyl takovým hrdinou, jak se doposud zdálo. Zjistí na základě nového pramene, že je to úplně jinak, že to byl vrahoun. Lisa se rozhoduje, jestli to při oslavách založení města lidem sdělí. Nakonec se rozhodne, že to neřekne, protože si uvědomí, že pro někoho může být ten mýtus důležitější než ty dějiny. No, a na tom se dá perfektně ukázat princip historického mýtu.“

Pomůckou se jim staly i Opráski sčeskí historje. Komiks, ve kterém František Křižík říká, že bude svítit jako pochodeň pro pokrok národa, se podle Kateřiny dá skvěle použít při vysvětlování modernizace. Postava Křižíkovy manželky, která v komiksu vystupuje s odpovědí „ale já mám, Františku, stejně nejradši, když večer zhasneš“, může podle Kateřiny zase posloužit pro vykreslení významu manželek vynálezců a vůbec k postavení žen v národní historii.

Právě postavení žen v českém historickém kánonu je součástí její vznikající diplomky, která se zabývá obrazem Boženy Němcové v českých dějinách. Kateřina si klade otázku, proč zrovna tato jediná žena se stala tak důležitou součástí národní historie. K tématu Boženy Němcové se dostala paradoxně prostřednictvím své bakalářky, zaměřené na vzpomínání mistra Jana Husa v českých dějinách. Zaujalo jí, jak byly ženy a jejich sexualita zobrazované ve středověku. Ironií prý také je, že obraz Husa se během sto let příliš nezměnil.

Historické dílny vznikly původně jako doprovodný program pro konferenci Škola versus paměť v roce 2014, kterou pořádal Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy. Tradice dílen, kde se střetávají učitelé a studenti historie, ale přetrvala. V současnosti se na nich podílí tým studentů a doktorandů. V dalším akademickém roce mají Kateřina a Martin v plánu dílnu o konspiračních teoriích, dílnu, jak zajímavě učit hospodářské dějiny, nebo o dějinách hip hopu.

Chcete si poslechnout, o čem se na workshopu mluvilo? Pusťte si aktuální díl pořadu Universum.