Talent je přeceňovaný, k hudbě je dobré vést každé dítě

Profesionální jazzový kytarista Libor Šmoldas je přesvědčený, že hudební talent je dnes přeceňovaný: „Hudba je pro dítě hra jako každá jiná. Také nebudete hodnotit, jak si dítě umí hrát třeba s hračkou koníka, a rozhodovat podle jeho schopností, jestli mu ji necháte, nebo ne.“

Podle Šmoldase nemá být cílem hudebního vzdělání to, aby se z dítěte stal virtuózní hráč, ale aby ho hudba bavila. „Hudební talent by se neměl redukovat na hudební sluch,“ říká kytarista. A dodává: „Lepší nebo horší vnímání výšky tónu je jen jeden z tisíců aspektů hudby. Když nějaký chlapeček nebo holčička nezazpívá čistě, může vynikat v nějakém jiném hudebním odvětví, může třeba rapovat. Takže já bych na talent nekoukal.“

Podle vědeckých výzkumů má hudba na děti pozitivní vliv, pomáhá rozvoji mozku, zvládání emocí a hra na nástroj prospívá i rozvoji psychomotorických schopností. Tomáš Fingerland, který založil hudební školu pro nejmenší děti La Škola, říká, že u svých nejmenších svěřenců vnímá po určitém čase velké rozdíly v chování.

„Když sleduji děti, které k nám přijdou poprvé, některé je nemožné držet v klidu, alespoň na chvíli. A během několika hodin vnímám, že se u nich rozvíjí zaujetí a zklidnění. Samozřejmě je potřeba dělat přestávky a nechat je vybít fyzickou energii. Ale sleduji, že dochází k velkým změnám,“ tvrdí hudební pedagog.

Nejlepší je podle něj začít vést děti k hudbě vlastním příkladem, a to dokonce i když neumíte hrát na žádný nástroj. V La Škole k tomu účelu se svou manželkou vyvinul jednoduché, vlastnoručně vyrobené hudební nástroje – například jednostrunnou kytaru, na kterou se hrají tóny podle barevného klíče znázorňovaného pastelkami. Nejlepší je podle něj uplatnit improvizaci a schopnost okamžité reakce.

Čtěte také

S osmiletým synem do džungle & porodit dítě na palubě na moři. Rodiče cestovatelé s potomky doma nezůstávají

Nutit děti do cvičení na hudební nástroj může být kontraproduktivní, ale podle Tomáše Fingerlanda je dobré dítěti minimálně pomoct ve strukturování času, který věnuje hudebnímu nástroji.

Kytarista a pedagog Jiří Štarha říká, že je v otázce cvičení důležité mít k dětem individuální přístup: „Moje mladší dcera miluje hudbu tak, že sama cvičí hodně a na každou hodinu vše umí, protože sama chce. Moje starší dcera sice hraje skladby moc hezky, ale cvičení ji nebaví. U nás třeba funguje to, že máme dohodu, že bude cvičit jen 15 minut denně, a když vynechá, tak to musí další den dotáhnout na půl hodiny.“