Tři hodiny vás v kariéře nevytrhnou, ale pro dítě je dětská skupina dobré zpestření

21. říjen 2020

V dalším díle Houpaček si Martina Poliaková povídala s mámami Marií a Janou o jejich zkušenostech s dětskými skupinami. Janina dcera Ela začala do skupiny chodit v roce a půl, Mariin syn Eda v roce a čtvrt. Proč se rozhodly dát děti do kolektivu a jak jej vybíraly?

„Děláme to proto, že ji to baví, prostě vedle plavání, chození ven, nějakých aktivit doma je to další forma trávení času,“ odpovídá Jana. „Neříkám, že ty pravidelné tři hodiny nejsou příjemné, ale úplně mě to nevytrhne, kariéru v nich určitě neudělám,“ dodává Jana a zmiňuje také, že i na základě své zkušenosti podporuje vznik sdílených pracovních míst a kratších nebo zkrácených úvazků, aby se dala péče o malé dítě lépe skloubit s prací, která je pro matku nejen finančně, ale i společensky prospěšná.

Marie naopak začala dávat Edu do dětské skupiny kvůli pracovní příležitosti a také proto, že se Edovi ve skupince líbilo. S Martinou, která také využívala dětské skupiny na pár hodin v týdnu, aby mohla pracovat, se ale shodují, že kdyby měly pobyt dítěte v dětské skupině měřit čistě penězi, které za tu dobu vydělaly, nevyplatilo by se jim to. Na práci proto kývly z jiných důvodů, zejména aby neztratily kontakt a využily příležitosti v oboru.

Dětské skupiny sice nejsou levné, ale dětem se v nich většinou moc líbí

Náklady na umístění dítěte do dětské skupiny se rovnaly až třem čtvrtinám částky, kterou za tu dobu vydělaly. „Je to až trochu zvláštní, že jsem si ve svých 28 letech po narození dítěte udělala takovou skoro neplacenou stáž, jen abych neztratila kontakt,“ glosuje situaci zpětně Marie.

Co je potřeba zvážit při vybírání dětské skupiny? „Pro mě bylo důležité, aby byla dětská skupina blízko místa, kde jsem pracovala,“ popisuje Marie. Při výběru dala na doporučení od známých, preferovala malý kolektiv, zároveň bylo pro adaptaci syna v novém prostředí klíčové, že měla možnost s ním na začátku ve skupince zůstat a pomoct mu poznat prostředí.

Spíš než dětský kolektiv bylo pro rok a půl staré dítě podstatné napojení na průvodkyni ve skupině. „Já jsem Elu poprvé vedla do skupiny před měsícem a byla jsem pochopitelně nervózní. Ale proběhlo to úplně v pohodě, Ela se mnou nechtěla jít domů, vracela se za dětmi se loučit a vyprávěla jim, že si ty knížky určitě dočtou příště,“ popisuje s úsměvem Jana.

Čtěte také

Marie i Jana se shodly na tom, že si byly na základě chování svých dětí poměrně jisté, že pobyt v cizím prostředí bez jejich přítomnosti zvládnou. To je ale vysoce individuální a každý rodič to musí uvážit. Jana spoléhala na Elinu schopnost poměrně dobře se vyjadřovat, což péči o ni hodně usnadňuje, Marii zase uklidnilo, že Eda byl zvyklý na střídavé hlídání s partnerem a u rodičů.

„Dětské skupiny jsou fajn, je tam míň dětí, což umožňuje individuální přístup. A pro mě je ještě důležité, že představují podstatný mezikrok mezi tím, že je dítě doma do tří let s mámou, což se u nás bere jako podstatné, a mezi tím, že chodí povinně do nějakého kolektivu každý den. Myslím si, že pro dítě i rodinu musí být takový ostrý zlom velká zátěž,“ říká Jana a přiklání se k tomu, že dětské skupiny mohou s adaptací dítěte na pobyt v kolektivu pomoct.

Jak to chodí v dětských skupinách? Poslechněte si příběhy Jany a Marie a jejich dětí.

autor: Martina Poliaková
Spustit audio

Související