Twitter Files jsou hodnotné, ale rozpačité. Twitter se pod vedením Muska cenzury neštítí

Přístup k vybraným datům Twitteru dostala hrstka novinářů v čele s Mattem Taibbim. Ten je pozoruhodnou osobou americké mediální scény – začínal jako spoluzakladatel divokého satirického (v Moskvě vydávaného byť anglickojazyčného) časopisu eXile, později se stal komentátorem pro Rolling Stone, napsal několik knih o socioekonomických nerovnostech, policejních vraždách nebo amerických médiích. V posledních letech publikuje primárně na vlastním „blogu“ na Substacku.

Už právě několik prvních jeho vydání Twitter Files dobře ilustruje, jak je celé toto Muskem zaštítěné snažení nedokonalé. Taibbi například píše o tom, jaké cenzorské požadavky měla na Twitter americká FBI. Novinář tu vypichuje několik absurdních požadavků na to, aby zaměstnanci Twitteru jako škodlivé dezinformace cenzurovali možná ne bůhví jak vtipné, ale přesto naprosto zřejmé vtipy mylně uvádějící datum amerických voleb.

Jenže posléze Taibbi přiznává, že příklady, které sám vypíchl, Twitter nakonec nesmazal. Je přínosné dozvědět se, že FBI vůbec něco takového žádala a jak takový požadavek vypadá? Bezpochyby. Ukazují ale Twitter Files černobílý komplot tak, jak ho vykresluje například Musk? Nikoliv, naopak často ukazují i to, jak předchozí garnitura v Twitteru americkým úřadům vzdorovala.

Zároveň vyvstává několik problémů. Taibbi ani jeho kolegové nedostali neomezený přístup ke všem datům Twitteru. Vše prošlo nejasnou selekcí současného vedení a jeho právních poradců (jednoho z nich Musk dokonce v souvislosti s tímto nechal propustit). Nemůžeme tak vědět, jak moc jsou střípky, které Musk novinářům poskytl, reprezentativní vzhledem k fungování Twitteru jako celku.

Před tím varuje i blízký spolupracovník několika zúčastněných novinářů Glenn Greenwald. „Asi bych s tím nebyl v pohodě,“ říkal v podcastu Bad Faith. „Jediné informace, které dostaneš, jsou ty, které se ti rozhodnou dát.“ Dalším problémem je, že se Elon Musk naprosto očekávatelně vyjevil jako pokrytec ohledně svého údajného „absolutismu svobody slova“. Během uplynulých měsíců několikrát měnil pravidla sociální sítě, aby mohl blokovat jemu osobně nepohodlné účty a v posledních dnech se ukázalo, že i Muskův Twitter je ochotný cenzurovat novinářský obsah, třeba na popud indické vlády.

To neznamená, že by se těmito selektivními útržky neměli novináři zabývat. Jde to dělat zodpovědně, jak to předvádí například Lee Fang ze serveru The Intercept. Jeho vydání Twitter Files jsou publikována paralelně na tomhle serveru (tedy ne primárně formou nepřehledných twitterových „vláken“) a obsahují jasné upozornění pro čtenáře, vyjasňující za jakých podmínek byl novinář k datům Twitteru připuštěn a jak se daná fakta pokoušel nezávisle ověřit.

Dvojice jeho vydání Twitter Files tak patří k nejlépe zpracovaným – byť se jí kvůli postupné únavě publika a tematickému zaměření (americká propaganda na blízkém východě a zapletení farmaprůmyslu do moderace debat o koronaviru na Twitteru) nedostalo zdaleka takové pozornosti, jakou by si zasloužila.

Musk a někteří z novinářů, kteří se Twitter Files zabývají, si občas právě na nedostatek mediální pozornosti stěžují. Bezpochyby tu hraje dílčí roli i jejich preferované vysvětlení, že se některým „mainstreamovým“ novinářům do tohoto tématu nechce pouštět. Dalším faktorem je ale právě forma prezentace Twitter Files, ke kterým nejde přistupovat bez problematizování toho, jak jsou vydávány.

Dozvědět se více o tom, jak fungoval (potažmo funguje) Twitter, je určitě hodnotné. Moderace obsahu na sítích nejde nikdy dělat úplně dokonale, ale pro to, aby jakž takž fungovala, je nutné neustále přezkoumávat zažitá pravidla. A to bez praní špinavého prádla nejde. Špatně zeditovaná vlákna na Twitteru postavená na základě selektivně poskytnutých dat na to ale sama o sobě stačit nebudou.

Opravdu je Twitter pod vedením Elona Muska tak odlišný? K jaké cenzuře se zatím propůjčil? Poslechněte si glosu Matěje Schneidera.