Tyjátr: Jeníček audio, Mařenka video
Režisérka Petra Tejnorová v produkci LIFEshow kombinuje pohybové, dokumentární divadlo s psychoterapeutickými principy vciťování. Ačkoliv se projekt hraje v NoDu už nějakou dobu, je jeho výsledná podoba pokaždé rozdílná. O každé repríze lze uvažovat jako o zcela svébytné.
„Způsob, jakým jsme zkoušeli, se jmenuje ‚devising theater‘. Na začátku je téma. Pak se sestaví tým a začíná se tématem postupně prokousávat. Na začátku není jasné, jak to bude na konci vypadat a jak to téma bude artikulované,“ komentuje Petra Tejnorová způsob, jakým LIFEshow dovedla do výsledného, žánrově jasně nekonkretizovaného tvaru. Režisérka spolupracovala také s choreografem Jarem Viňarským, který nedávno získal prestižní Bessie Award. „Jaro Viňarský zkoušel na začátku s námi, pak se z časových důvodů ukazoval čím dál méně. Podílel se na pohybové složce představení, která je kupodivu k Jarovi, tak jak tvoří, ryze minimalistická a má až takový hypnotický charakter.“
LIFEshow je rozdělena do čtyř přesně vymezených částí. Ačkoliv každá využívá zcela jiných formálních prostředků, drží pohromadě. První pohybová je odkazem na pohádku o Jeníčkovi a Mařence. Oba herci se drží za ruce a opisují stěny sálu. Nechvějí se vystrašení tajemným lesem jako u bratří Grimmů, ale rozvážně korzují v džungli svého pokojíku, dokud se neposadí poslední opozdilec. Další části projektu se poté odehrávají jako různé variace živé akce a videa.
V druhé části se herci natáčí kamerami a jejich dialog probíhá na dvou plazmových televizích. Rozhovor dětskou fistulí modulovanými hlasy zní skoro jako sourozenecké spiklenectví pod peřinou. Třetí část je rámovaná jako life shoot video, které herci během odpoledne natáčí s kolemjdoucími. Herečka Johana Schmidtmajerová bere natáčení obdobně intenzivně jako samotné hraní. „Herec v tu chvíli není krytý ‚divadelním prostorem‘. Člověk, kterého potkáte na ulicích, není divák, který jde na představení, takže nezná pravidla hry. A jakou herec nastaví komunikaci, může situace rozvinout. Nebo také ne.“
Závěrečná část je skype hovor z jeviště a je přes obecně silně osobní charakter celé LIFEshow nejintenzivnější. Herec doslova vyhmátne někoho na ulici a označí jej za otce, zatímco herečka v publiku až zázračně nachází matku. Chtějí po nich, aby se usmířili. Tento jímavý okamžik je součástí promyšlené hry s manipulací. Tvůrci od začátku míří na různé stupně citlivosti. Vedle explicitní nahoty a naturalistického sexu se objevují například až protivně dojemné hudební motivy.
„V podstatě, když začíná představení, mám pocit, jako bych ten den jela troják,“ dodává k náročnosti inscenace Schmidtmajerová, což potvrzuje také druhý aktér Petr Vančura. „Je to vyčerpávající. Teď jsme si po představení říkali, že by nám prospěly třídenní lázně. Také díky videím. Člověk je v tak úzkém kontaktu jako na videích, překračuje hranice, které má, nebo si zkrátka zahrává s jejich důvěrou, což normálně nedělá.“ LIFEshow je tedy vypjatým obrazem citové manipulace, a přesto upřímná. Tejnorová tak v precizní demonstraci dokazuje, jak snadno lze ztratit odstup.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
