Uber Files jsou potřebná pitva nevábné firmy, která se svými pochybnými taktikami ani netajila

Nejvýraznější charakteristikou takzvaných Uber Files je to, jak málo jsou zjistění v nich překvapivá. To ale nijak neubírá na významu zveřejněných informací od reportérů deníku Guardian (i Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů, které se na reportážích podílelo). Je rozhodně dobře, že nové detaily, které zpráva přináší, spatřují světlo světa.

Uber Files upozorňují na silné vazby na politiky z mnoha zemí – od současných prezidentů Spojených států a Francie až po odstupujícího britského premiéra Borise Johnsona. Popisují snahy společnosti vyhnout se placení daní, přinejmenším laxní přístup k bezpečí jak svých řidíčů, tak zákazníků, fungování v ilegalitě v některých zemích i pokusy zbavit se v těchto případech zodpovědnosti – například za pomocí nouzového mazání všech dat.

Mluvčí Jill Hazelbaker se vše snažila zamést pod koberec s tím, že jde o přešlapy předchozího vedení, se kterými současná firma nemá nic společného. Tehdejší šéf (a spoluzakladatel) Uberu Travis Kalanick zase skrze mluvčího popřel zapojení v jakékoli potenciálně ilegální činnosti i přesto, že jej uniklé dokumenty jednoznačně implikují. Navíc Uber se obzvláště ve zmíněné půldekádě svými (velmi eufemisticky řečeno) ostrými lokty vůbec netajil. Bývalý lobbista Uberu Mark McGann, který teď poskytl novinářům dokumenty, říká, že motto společnosti bylo „Je lepší žádat o odpuštění než o povolení“. A rozhodně to není poprvé, co jsme tuto frázi v souvislosti s Uberem slyšeli.

Stejně tak blízké vazby na politiky byly dlouho zřejmé. Ostatně zmíněná Jill Hazelbaker pracovala v minulosti pro řadu amerických politiků od Johna McCaina po Michaela Bloomberga. V roce 2014 Uber také zaměstnal bývalého šéfa kampaně a později Baracka Obamy Davida Plouffeho. Stejně tak se v Británii dlouho píše o blízkých vazbách firmy na konzervativce v čele s bývalým premiérem Davidem Cameronem a bývalým ministrem financí Georgem Osbornem.

V uplynulé dekádě se na Uber taky několikrát provalilo, že se neštítí sledovat a vyhrožovat svým kritikům. V roce 2014 se jeden z vysoce postavených zaměstnanců firmy svěřil novináři Benu Smithovi z Buzzfeedu, že firma je ochotná utratit milion dolarů za sledování a očernění novinářky Sarah Lacy, šéfredaktorky sanfranciského webu PandoDaily. Ten patřil k prvním médiím, která varovala před nevybíravými metodami společnosti. V roce 2016 psal technologický server The Verge o tom, jak si Uber najal firmu napojenou na CIA, aby vyhrabala špínu na jejich oponenty z řad odborových svazů.

Čtěte také

Jestli američtí demokraté chtějí regulovat zbraně, snaží se o to nejhůře, jak můžou

Snad budou mít Uber Files větší dopad na veřejné mínění ohledně vedení Uberu. Nicméně zmíněné předchozí kauzy (stejně jako starší zářezy Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů) ukazují, jak malý vliv mají tato odhalení na fungování firmy. Ostatně i reakce Emmanuela Macrona něco vypovídá o možnostech vymáhat odpovědnost pro byznysmeny a politiky na hraně zákona. „Zítra bych to udělal klidně znova,“ řekl francouzský prezident v reakci na novou kauzu novinárům.

Kdy se Uber chlubil plány na sledování novinářů? A proč jsou jen malé šance na to, že bude mít aktuální kauza velký dopad? Poslechněte si glosu Matěje Schneidera.