Ubližování k ničemu není. Naše škoda, že to pan ministr Jurečka neví

Kromě ostatních dospělých je taky mimo fackovat děti a argument, že to jde, když jsou vlastní, je mimo ze všeho nejvíc. Nejen že děti nejsou majetek svých rodičů a mají svá práva, mimo jiné na to vyrůstat v bezpečí, ale hlavně: dítě facka strašně zraní a nijak, opakuju nijak, ho nevychová. Zraní ho na těle, protože bolí, ale ještě víc zraní jeho důvěru, sebevědomí a dá mu velmi nebezpečnou zprávu o tom, jak se kdo smí bez jeho svolení chovat k jeho vlastnímu tělu.

Spousta lidí tohle ještě pořád nechápe. V Česku, které je jednou z posledních zemí Evropy, kde nechrání děti před násilí zákon, si stále představujeme, že existuje hrubé násilí na dětech, které je fuj a dopouštějí se ho jen psychopati, mezi které my, slušní bezúhonní lidé nepatříme; a pak je tu ono výchovné fackování. Tím že bychom snad měli dětem takzvaně nastavovat hranice, možná jim ukazovat, kdo tady velí, nebo jim snad takhle předávat nějakou užitečnou zkušenost, která jim pomůže se zorientovat v současném světě.

Čtěte také

Nefackujete kolegy v práci, kamarády ani partnery. Pro děti by to mělo platit především

Takhle to skutečně nefunguje a je potřeba to dokola trpělivě vysvětlovat, dokud se Češi nedohrabou na úroveň civilizované společnosti. V ní silnější nezneužívají svou sílu k tomu, aby ty slabší přinutili něco dělat nebo nedělat. Dokud se všem slušným bezúhonným lidem neusadí v hlavě to, že děti nebijeme ne proto, že nesmíme, ale že nechceme. Ubližování k ničemu není. Dokud tenhle fakt nebude na úrovni toho, že například hořící oběd na pánvi nehasíme zubní pastou. Protože je to nanic.

Česko je na tom v současné době zase o něco hůř, protože ten, kdo roli násilného chování v mezilidských notabene rodinných vztazích nerozumí, je ministr práce a sociálních věcí. To je politováníhodné, protože ministr dostává prostor k tomu, aby v široce sledovaných médích říkal, že pohlavek dítěti vymezuje hranice a podobné pitomosti. A že vedle jeho nevinných a funkčních dobře míněných pohlavků existuje hrubé násilí, proti kterému je třeba bojovat prevencí. Pan ministr zřejmě vůbec nechápe, že v tomto případě je základní prevencí to, že jakékoli násilí nebudeme legitimizovat.

Čtěte také

Ve výchově dětí není žádné „malé funkční“ naplácání. Vychováváme tak násilníky, říkají odborníci

Od člena křesťansko-demokratické unie bych očekávala, že lidi, a záměrně říkám lidi, protože děti lidi jsou, po zadcích neplácá. Ale takhle to asi nefunguje. Zatímco v Polsku pod hlavičkou křesťanských ideálů umírají ženy, které nesmějí jít na potrat mrtvého plodu, u nás se pro dobro věci fackují děti.

Takže znovu, pane ministře. Výchovná facka neexistuje, totéž platí pro to vaše lepnutí po zadku nebo po jakékoli jiné části těla vašeho nebo cizího dítěte. Je to vědecky prokázaný fakt, který jakkoli bagatelizovat v roce 2022 je podobné jako vracet se k nápadu, že země je placatá. A obhajovat pohlavkování z pozice ministra, do jehož portfolia patří nejzranitelnější členové naší společnosti, je strašně špatně, je to nebezpečné a je to veliká ostuda. Vaše a bohužel i naše.

„V civilizované společnosti silnější nezneužívají svou sílu k tomu, aby ty slabší přinutili něco dělat nebo nedělat.“ Poslechněte si Prolomit vlny o násilí na dětech.