Ve výchově dětí není žádné „malé funkční“ naplácání. Vychováváme tak násilníky, říkají odborníci
Násilí, kterého se na dětech dopouštíme, je naše selhání, nic víc, shoduje se zakladatelka centra LOCIKA Petra Wünschová a kouč a lektor Ligy otevřených mužů Václav Šneberger. Podle jejich dat byly tři čtvrtiny současných dospělých v Česku v dětství fyzicky trestány, což způsobuje i to, že se v naší společnosti objevuje vysoká tolerance tělesných trestů. „Pokud používáme násilí jako řešení nějakých situací ve výchově, vychováváme násilníky,“ vysvětluje Šneberger.
Oba kategoricky odmítají, že by ve výchově existovalo nějaké „malé“ funkční násilí, s čímž si Češi většinou spojují pohlavek nebo naplácání na zadek. Wünschová, jejíž Centrum LOCIKA pomáhá dětem, které se v rodině setkávají s násilím, varuje před modely, které děti od svých rodičů přebírají. „Je to jen bezmoc nás rodičů, když už nevíme, co dělat. Tak použijeme svoji sílu,“ doplňuje Šneberger a dodává, že agrese do mezilidských vztahů a stejně tak i do výchovy dětí přirozeně patří, a kámen úrazu je to, jak s ní naložíme.
„Ve chvíli, kdy vám bouchnou saze, nejde dělat nic. Ale předtím jde dělat všechno. Můžu dávat najevo, že tohle už je moc, protože děti zlobí, a je to normální, ale otázka je, jak to budu dělat. Ve chvíli, kdy musím použít svoji sílu, je to proto, že jsem hranice nenastavoval včas,“ říká Šneberger, který mimo jiné vede v Lize otevřených mužů zážitkový kurz Agrese je OK.
Násilí, které zažíváme od milovaných lidí, si můžeme buď zracionalizovat, nebo můžeme hledat cesty, jak se ho nedopouštět, shodují se hosté Houpaček a upozorňují na to, že násilí ve výchově dětí se zdaleka neobjevuje jen ve fyzické podobě. „Například nekomunikovat, nereagovat na dítě, které dělalo něco, co se nám nelíbí, je stejné, jako kdybych své čtyřleté dceři řekl, že jsem takovouhle zlobivou holčičku nikdy nechtěl a že je fuj,“ upozorňuje Šneberger.
Wünschová ještě dodává, že podobný účinek má strašení malých dětí například čerty: „Dítě nemá mentální schopnosti, aby odlišilo, co je možné a co ne, a zažívá reálný strach, že ho někdo odnese do pekla,“ varuje. Je podle ní pak jedno, jestli jde o násilí fyzické nebo psychické, obojí jen zraňuje a ponižuje.
Potřebujeme zákon, který násilí ve výchově zakáže? Jak se na fyzické tresty dívají lidé z ulice, které jsme vyzpovídali? A jak se zkušení terapeuti vyrovnávají s vlastní agresí ve výchově? Dozvíte se v Houpačkách.
Související
-
Země, kde jsou tělesné tresty zakázané, jsou bezpečnější a děti se v nich míň perou
Trestání dětí pohlavky, fackami a dalším bitím může později vést k dalšímu ubližování.
-
Ve Walesu už rodiče nejspíš nebudou smět fyzicky trestat děti, zákaz prosazuje tamní vláda
Ve Walesu by mohl začít platit zákaz zabraňující rodičům trestat své děti pohlavky, fackami a dalšími obdobnými tresty. Vláda této britské země totiž plánuje odstranit...
-
V Baltimoru učitelé s poškoláky meditují. Dětem to prospívá...
School to Prison Pipeline, systém, který studenty posílá z jednoho disciplinárního programu do druhého a není schopen řešit problémy, které si s sebou nesou z rodin...
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
