Universum: Do archivu jedině za trest?

10. březen 2017

Universum

„Archiv má pověst instituce, která je uzavřená. Archiváři mají pověst lidí, kteří jsou divní. Jsou to morousové. Navíc v české kultuře je archiv známý jako instituce, kam se chodí za trest. Patrně každý nad třicet let zná film Kouř a postavu archiváře Bédi. Řada českých a polských filmů zobrazuje archiváře jako někoho, kdo něco provedl a byl tam uklizen,“ vypráví vedoucí Archivu Univerzity Karlovy Petr Cajthaml. Archivem nás budou provázet také jeho kolegové Marek Ďurčanský a Lenka Vašková. „Všichni jsme tu dobrovolně,“ tvrdí sborově.

Ve skutečnosti je dnes profese archiváře spojena s různými druhy dokumentů a zahrnuje komunikaci s lidmi na obou stranách, od těch, od kterých informace přebírá, i těmi, komu je zpřístupňuje. Paradoxně častěji, než z badatelských důvodů, chodí lidé do archivu pro své vlastní dokumenty. „Nejčastěji lidé přicházejí v situaci, kdy ztratí diplom, ztratí osvědčení o státní zkoušce, případně jdou do důchodu. Většina lidí, kteří k nám přijdou, neměla s historií nikdy nic společného, ale jsou to lidé, kteří nemají v pořádku své dokumenty,“ vyvrací mou představu o archivu jako především historické instituci Petr Cajthaml.

Archiv|foto: Jana Římanová

Zajímavou část archivu tvoří osobní pozůstalosti. Ty často obsahují osobní korespondenci nebo rozpracované studie a texty. Do archivu se ale dostávají spíše starší osobní fondy v papírové podobě. České instituce, které jsou součástí veřejné správy, mají povinnost odevzdávat své dokumenty do archivu. V ČR nemá instituce nárok nahlížet do pracovní e-mailové schránky. K archivaci jsou tak předány pouze důležitější úřední korespondence. „Nebudeme si namlouvat, že velkou část našich pracovních e-mailových schránek netvoří domluva o tom, kam půjdeme na oběd,“ dodává k tomu Petr Cajthaml. Po současné generaci akademiků tak pravděpodobně nezůstanou zdaleka tak zábavné dokumenty. „Jeden z našich kolegů pracuje v národním archivu Nového Zélandu. Tam řešili problém, že veřejnost si přála přístup ke komunikaci politiků. Protože některá politická rozhodnutí probíhala přes sms, bylo vydáno nařízení, že i sms z úředních telefonů musí být předávány k archivaci. Politici, kteří mají své služební telefony placené z peněz daňových poplatníků, nesmějí své zprávy mazat a měli by je předávat k archivaci,“ popisuje Petr Cajthaml.

Zápisové listy Franze Kafky, dokumenty, které se týkají návštěvy Alberta Einsteina nebo Milana Rastislava Štefánika, aktovka Jana Palacha, kterou měl s sebou na Václavském náměstí. Co všechno ještě najdete v Archivu Univerzity Karlovy? Poslechněte si celý rozhovor.