Uprchlíci vítejte! Němečtí a rakouští studenti ubytovávají migranty ve sdílených bytech
Heslo Refugees Welcome! se v berlínských ulicích objevuje s narůstajícím počtem lidí žádajících v Německu o azyl stále častěji. Do svého názvu si ho půjčila nezisková organizace vzniklá ve městě teprve před devíti měsíci na základě jednoduchého nápadu.
Nové příchozí propojuje s lidmi, kteří jsou ochotní je ubytovat v pokoji sdíleného bytu nebo rodinného domu. Ve Vídni vznikla spontánně její pobočka, která už stihla umístit několik desítek uprchlíků. Za jejím startem stojí i český student politologie Michal Sikyta.
Úspěch neziskovky založené několika čerstvými absolventy oborů sociální práce, komunikační design nebo kulturologie je daný i jednoduchostí jejího systému – přes webový formulář se zaregistrujete, ať už jste potenciální ubytovatel, uprchlík nebo jen chcete projektu přispět penězi. Tým Refugees Welcome vás pak na základě uvedených informací propojí s konkrétním člověkem nebo organizací podporující uprchlíky. „Když jsme s tím začínali, myslel jsem, že půjde převážně o studentské spolubydlení, ale obrátilo se na nás i mnoho rodin. Často to jsou lidé, kteří nemají s uprchlíky žádnou zkušenost, jsou mezi nimi i lidé v důchodovém věku,“ říká Michal, který ve Vídni studuje magisterský stupeň politologie.
Předtím než se pustil do práce pod hlavičkou Refugees Welcome, sám zprostředkoval bydlení ve sdílených bytech několika uprchlíkům, podobně jako berlínští zakladatelé projektu, kteří nejprve ubytovali uprchlíka u sebe v bytě. Poté co si uvědomili, jak účinný a vzájemně výhodný může tento druh pomoci být, vzniklo Refugees Welcome.
Organizace nabízí kromě zprostředkování setkání i další podporu – například při shánění peněz na nájem. „U první osoby, které jsme zprostředkovali ubytování ve Vídni, se nám to podařilo snadno – postli jsme na Facebook žádost o podporu a skrze drobné dary jsme dostali několik set euro během dvou dnů. Díky tomu jsme mohli financovat nájem na několik měsíců dopředu. Většinou to děláme přes sociální sítě i dál, možností je ale hodně, vždycky se nám podařilo vyřešit to financování rychle a celkem bezproblémově,“ říká Michal. Jeho vídeňská pobočka doteď ubytovala 38 uprchlíků, kromě Vídni například v Eisenstadtu, Knittelfeldu nebo Salzburku. On sám přičítá hladké fungování neziskovky tomu, že Rakousko je na příchod uprchlíků zvyklé. V poslední době však jejich počet prudce stoupá, podle televize Al-Jazeera zažívá Rakousko třetí nejvyšší nárůst počtu žádostí o azyl v Evropské unii – denně jich registruje okolo 370, téměř polovinu podávají lidé ze Sýrie a Afghánistánu. Problémem, na který Refugees Welcome reagují, jsou přeplněné a nedostatečné azylové domy.
Často jsou umístěné v okrajových částech města, odkud se do centra dlouho a komplikovaně cestuje. Lidé v nich zůstávají déle, než by měli, a podmínky jsou tu často divoké. Podle Al-Jazeery přespává v největším azylovém centru na jih od Vídně několik tisíc lidí, z nichž 900 nemá ani vlastní postel. Spí se na chodbách nebo venku. Pokusy federální vlády prosadit kvóty na počet azylových center v regionech zabrzdil nedávný nesouhlas místních autorit. Pravicové strany FPÖ a BZÖ v Rakousku pravidelně vystupují proti snaze integrovat uprchlíky do společnosti.
Prolomit vlny: Česká média dělají z uprchlíků nájezdníky s iPhony
Takových jako ona je víc, čtyřiadvacetiletou Wegasi Nabiat ale díky fotkám v médiích znají lidé po světě jménem. Obraz Antonise Deligiorgise, který Eritrejku vylovil z moře poté, co se málem utopila při ztroskotání lodi s uprchlíky u Rhodosu, se stal symbolem řeckého hrdinství – ochoty chovat se k běžencům jako k lidským bytostem. V českém mediálním prostředí je však pro zprávy o solidaritě s uprchlíky jen velmi malý prostor. Sama média zobrazují pasažéry přeplněných uprchlických lodí jako odosobněnou masu. V některých případech odosobněnou masu nájezdníků s posledními modely iPhonů v rukách.
„Tím, že jim zprostředkujeme ubytování u místních obyvatel, jim mnoho věcí usnadníme. Můžou se snáz učit německy, prostředí, ve kterém se pohybují, je motivuje. Pohybují se mezi studenty nebo v rodinách, mají možnost se seznamovat s místními. Všechno se jim daří daleko lépe, než když jsou na okrajích měst v komplexech s dalšími uprchlíky, odsunuti na samý okraj společnosti. Naším cílem je posunout je do centra a umožnit inkluzi,“ zdůrazňuje Michal. Refugees Welcome jsou součástí větší neziskové organizace poskytující uprchlíkům jazykové kurzy a další typy podpory, která jim má život v nové zemi usnadnit. Právě chybějící strategie začleňování do společnosti jsou velmi častým terčem kritiky rakouské vlády. Nově příchozí lidé v Rakousku zůstávají v azylových centrech i po získání povolení k pobytu, velmi často jsou bez možností, jak získat práci a jiné ubytování.
Organizace na svém webu uvádí ochotu zprostředkovávat ubytování i ilegálním běžencům. „Pokud se jedná o případ, kdy se opravdu nachází ve složité životní situaci, a existuje důvod, proč se zde nachází ilegálně, pak jsme připraveni se snažit. Naopak můžeme i u osob, které tu jsou legálně dojít k názoru, že nějaká osoba se prostě do rodiny nebo spolubydlení nehodí. I kvůli tomu, že ti lidé mají často opravdu vážné psychické problémy. Pro nás je důležité, aby spolubydlení fungovalo dobře pro obě strany, nechceme vytvářet situace, ve kterých by se ten člověk necítil dobře a stresoval se.“
Sám má osobní zkušenost s několika uprchlíky, které ubytovával, jako příklad uvádí kluka z Nigérie. „Když s nimi diskutujete jejich příběh, je to velice osobní. Je třeba být opatrný a bavit se o tom s nimi spíš okrajově, až postupem času se člověk dozvídá víc. Cesta toho kluka z Nigérie trvala mnoho měsíců a vedla přes mnoho států, bylo to pro něho velice traumatizující. Musel z Nigérie odejít, protože byl prohlášen za člena nějakého klanu, došlo tam k jakési zradě, a pokud by Nigérii neopustil, reálně by mu hrozil trest smrti.“
V Rakousku je veřejná i mediální debata o uprchlících výrazně méně vyhrocená, než v České republice. „Sleduju česká média a jsem v kontaktu s lidmi v Česku, a tak je pro mě hrozně překvapivé, že jsme doteď neměli vůbec žádné vyhrocené reakce. Máme velice pozitivní reakce, pár negativních, ale žádné rasistické nebo výhrůžné.“ Michal připomíná, že i ve Vídni, podobně jako v Berlíně, se pravidelně konají demonstrace na podporu migrantů.
„Tradice přijímání uprchlíků je v Rakousku velice dlouhá, spousta lidí se na to opravdu dívá tak, že jsou to lidé, kteří se nachází v extrémně složité situaci, a jsou připraveni jim pomoct. Samozřejmě byly i protidemonstrace, ale co já můžu říct, tak míra negativního naladění proti uprchlíkům tu není velká, naopak. Lidé mají za to, že je třeba jim vytvořit systém podpory, rakouská společnost je s nimi solidární.“
I vstřícní Rakušané však mívají o běžencích často velmi zkreslené představy. „Když se uprchlík setkává se svými ubytovateli, často některý z nich potkává někoho z tak neznámé kultury poprvé. V médiích se často mluví o tom, že to jsou lidé, kteří nemají žádné peníze, což je často pravda, ale prezentují to tak, že je to vidět na jejich vzhledu, což často pravda není. Nebo že nedosahují západní úrovně z hlediska vzdělání, což taky často není pravda. Lidé jsou často překvapeni, kolik mají společných věcí, že jsou si do určité míry velmi podobní. Je zajímavé sledovat konfrontaci té mediální představy a reálného člověka, kterého před sebou ti lidé mají.“
Obě pobočky Refugees Welcome ubytovávají stále víc lidí, v plánu je rozšířit neziskovku do dalších zemí, jako je Nizozemí nebo USA. Existuje i plán vyzkoušet projekt v České republice. Veškeré informace o fungování projektu najdete tady.
