„V 50. letech si sexuologové mysleli, že když muž nepomáhá v domácnosti, nemůže dojít k orgasmu,“ říká socioložka Kateřina Lišková

Pár
Pár

Progresivní a jedinečná. Tak by se dala označit sexuologie v komunistickém Československu. Historie oboru ale u nás sahá až do roku 1921. „Sexuologický ústav v Praze byl prvním univerzitním pracovištěm na světě,“ připomíná socioložka Kateřina Lišková. „O dva roky dřív vznikl podobný ústav v Berlíně. Ten byl ale soukromý,“ upřesňuje.

Československo bylo v tomto ohledu podle Liškové unikátní zemí. „Sexuologie u nás fungovala jako obor. To se nedá říct o žádné jiné zemi východního bloku. A důsledně vzato ani o žádné západní zemi,“ říká. Pracovala u nás skupina expertů, která se vždy zaměřovala na jedno téma a v něm pak produkovala výzkum. „Odborníci se pak snažili jeho výsledky předat státu. Snažili se ovlivňovat politiky, ovlivňovat zákony.“

Podcastujte Zhasni!, nový audio projekt o sexu a intimitě mladých lidí.

Padesátá léta nebyla tématu sexuality příliš nakloněná. Podle Liškové to bylo období uzavřené, prudérní. „Na Západě se tehdy rozhodně spoléhalo na tradiční genderové dělení. Tedy na ženy v domácnosti a muže vydělávající peníze.“ V Československu to ale (nejen) díky pražským sexuologům bylo jinak. „Oni už se v roce 1952 například rozhodli zkoumat ženský orgasmus. To je téma naprosto unikátní. To nemělo na Západě ani na Východě obdoby,“ zdůrazňuje socioložka.

Na konci padesátých let se podle jejího výzkumu orgasmus žen spojoval s rovnými genderovými rolemi v domácnosti. „Odborníci a odbornice tehdy měli za to, že pokud například muž nerespektuje svoji ženu, neparticipuje na práci v domácnosti a nepomáhá s péčí o děti, tak nemůže docházet k žádnému uspokojivému sexu, natož k orgasmu,“ přibližuje Lišková.

Od roku 1948 až do raných šedesátých let byla v oblasti sexuality i v otázkách rovnosti žen zřetelná velká progresivita. „Na sex se dívalo jako na něco, co lidé dělají pro potěšení, nejen pro reprodukční účely. To rozhodně ve východním bloku nebylo frekventované téma. U nás se o sexualitě mluvilo jako o aktivitě, která má lidi těšit v manželství.“

Dívka

V padesátých letech zkoumali čeští odborníci homosexualitu, říká socioložka. „Jejich výzkum vyústil v to, že u nás byla homosexualita dekriminalizovaná už v roce 1961. To je ve srovnání se západními zeměmi velice brzy,“ hodnotí Lišková. Ve východním bloku společně s Československem dekriminalizovalo homosexualitu jen Maďarsko. „A i tam se zdá, že to bylo na základě našich československých expertiz,“ říká.

Šedesátá léta už pak pro československou sexuologii tak slavná nebyla. „Tyto roky si obecně spojujeme s liberalizací, sexuální uvolněním a podobně. Ono to ovšem v případě československého sexu nebyla tak úplně pravda. Zatímco se otevřela kultura, filmy, knížky, tak v sexuologické expertní aréně výzkum příliš liberální nebyl,“ popisuje Lišková. „Akcent se zúžil na rodinu. A to ještě na rodinu, kde jsou role hierarchicky organizované v tradičním duchu. Tedy muž jako výdělečná osoba a žena, která je primárně zodpovědná za chod rodiny, stav domácnosti a výchovu dětí.“

Situace se změnila v letech sedmdesátých. K lidem tehdy začaly velkou měrou proudit konkrétní informace o sexu. „Sexuální techniky, jak fungují různé polohy, co může být slastné a tak dále,“ přibližuje socioložka. „Objevily se taky první informace o klitorisu. Ale nedá se to samozřejmě srovnávat s dneškem, kdy si každý může najít cokoliv na internetu.“

Líbající se pár

Informace se k lidem dostávaly hlavně prostřednictvím knih. „Dalším zajímavým zdrojem byl psycholog Stanislav Kratochvíl, který sexuologicky působil na velmi specifickém místě – v Psychiatrické nemocnici v Kroměříži,“ říká Lišková. Kratochvíl si během svého působení všiml, že mezi pacienty, které léčil, konkrétně mezi neurotiky, se objevuje celá řada lidí, kteří si v nějaké fázi léčby začali stěžovat na neuspokojivý sexuální život v manželství. Tématem se psycholog začal zabývat a inspiraci našel i ve Spojených státech. „Tamní vyvinuté terapeutické praktiky přivezl Kratochvíl do Československa a během první poloviny 70. let je testoval právě v kroměřížské nemocnici,“ dodává socioložka.

Úspěchy měl Kratochvíl velké. „Vše se pak začalo šířit do krajských i okresních sexuologických ambulancí. A taky do manželských poraden, kterých se zřizovalo víc a víc,“ popisuje Lišková. Lidé, kteří si v oblasti sexu nevěděli rady, už své problémy mohli konzultovat s odborníky ve svých městech. Nemuseli proto jezdit do Prahy.

Poslechněte si celý díl Kvéru.